Vysocí čerti s kozími rohy, zcuchaným kožichem, vyplazeným jazykem a výhružně napřaženými březovými pometly by za zimního večera zřejmě nikomu nepřipadali jako nějak vítaní hosté. Ovšem v Rakousku je fiktivní postava Krampuse po staletí součástí předvánočního folkloru, v jehož rámci se muži v kostýmech prohánějí od konce listopadu do půlky prosince ulicemi a děsí děti i dospělé, napsal zpravodajský server The Guardian.

Ovšem v posledních letech se z krampusů stali velmi moderní bubáci. Stoupá počet stížností na čerty, kteří se často pod vlivem alkoholu chovají nevhodně a tropí výtržnosti, jakmile si navlečou obávanou masku. V Korutanech policie letos zaznamenala řadu násilných incidentů včetně případu, kdy jeden člověk utržil ránu do obličeje březovou větví a jedenáctileté dítě utrpělo krvavý šrám na stehně.

V korutanském Klagenfurtu si hasičská jednotka stěžovala, že skupina krampusů napadla dva hasiče a zbila je, zatímco v Salzburgu musela policie v neděli zasáhnout v centru města proti řadě opilých čertů, kteří se doslova utrhli ze řetězu.

Videonahrávka pořízená ve čtvrtek při pochodu krampusů ve Sterzingu v Jižním Tyrolsku na italské straně hranice ukazuje diváky prchající v panice pryč, když skupina mužů v pekelnických maskách začala bít a kopat člověka ležícího na zemi.

Ve městě Neumarkt v Dolním Rakousku byl muž v kostýmu pohanské bohyně Perchty vážně zraněn na krku, když přihlížející krampus jeho masku nabral na rohy. A ve Schwoichu v Tyrolsku utrpěli popáleniny tři krampusové, kteří omylem odpálili krabici zábavní pyrotechniky a při tom jim chytily kostýmy.

Podle Petera Wiesfleckera, historika rakouské kultury a zvyků, se dá nárůst počtu incidentů a stížností vysvětlit tím, jak se kult Krampuse vyvinul do hromadného spektáklu. Ve své původní podobě nebyl Krampus takovou samotářskou ďábelskou postavou, uvádí Wiesflecker, ale "ochočeným" průvodcem Sankt Nikolause - Mikuláše -, který německým a rakouským dětem nosí šestého prosince sladkosti.

Ďábelský Krampus začal doprovázet osoby v kostýmu Sankt Nikolause v 19. století, aby strašil zlobivé děti, zatímco Mikuláš odměňoval ty hodné. Koncem 20. století se ale vlivem politické podpory pro typicky rakouské folklorní zvyky začal Krampus od svého svatého pána osamostatňovat.

A v posledních letech stoupla poptávka po rozsáhlých "pochodech krampusů" po celém Rakousku: letos v Salzburgu se 23. listopadu sešlo v ulicích města asi 1000 rohatých pekelníků.

Snahy vnést do chaosu řád vydáváním "startovních čísel" každému krampusovi, který se podobné akce zúčastní, anebo postavením bariér mezi pekelníky a diváky, se míjejí účinkem. A je také pekelně těžké prosadit zákaz alkoholu.

Menší, tradičnější svazy krampusů začaly prosazovat kodex, který mají dodržovat ti, kdo se za postavu převlékají. "Krampus má divákům nahnat husí kůži a mráz po zádech svými pohyby a vzhledem, ale ne vyvolávat strach nebo paniku," uvádějí pravidla svazu v salzburském Anifu.

Místní krampusové, kteří nosí tradiční dřevěné masky se zvonci, také nemají nikdy bít diváky svazky březového proutí nebo kravskými ocasy, ale jen se jich jimi lehce dotknout. Konzumaci alkoholu mají čerti zakázanou, dokud mají na sobě masku. A v Anifu také vytvářejí "zóny bez krampusů", kam mohou utéct děti, které se začaly bát až příliš.

"Smyslem krampusů není lidem ubližovat," upozorňuje Aleksander Andonov, který vede svaz krampusů v Anifu. "Naopak, chceme je jejich strachu zbavit. Koneckonců dobro nakonec vždycky vyhraje nad zlem."