Dvě nejvlivnější globální centrální banky se s letošním rokem pravděpodobně rozloučí již tento týden. Vše nasvědčuje tomu, že půjde spíše o poklidné zakončení. Od žádné z institucí se totiž neočekává razantnější akce. Centrální banky však zůstanou i v nadcházejících čtvrtletích klíčovými aktéry, a jejich kroky je proto potřeba bedlivě sledovat.

Po říjnovém zasedání guvernér Fedu Jerome Powell prohlásil, že nevidí důvod pro další snižování úroků. Američtí centrální bankéři nejčastěji jako důvody pro pauzu v monetárním uvolňování uvádí nezaměstnanost na 50letých minimech a robustní spotřebu domácností. Během listopadu zároveň došlo k progresu ve vyjednávání o ukončení obchodního konfliktu. Trh nyní přisuzuje redukci sazeb o dalšího 0,25 procentního bodu nadpoloviční pravděpodobnost až v září příštího roku.

Evropská centrální banka (ECB) taktéž ponechá svou měnovou politiku beze změny. Představitelé frankfurtské instituce se ukázali být nejednotní již ve vyjednáváních o obnovení programu nákupu dluhopisů. Mnozí zastávají názor, že jde o značně neortodoxní nástroj, který lze použít pouze v případě deflačních tlaků. Ty navzdory slabší inflaci v současnosti nehrozí. Proto se jako pravděpodobný scénář nejeví ani další snížení sazeb, ani navýšení objemu nakupovaných bondů. O tom, že by se ECB vydala se sazbami hlouběji do záporu, lze uvažovat nejdříve na konci roku 2020.

Pauza v měnovém uvolňování zdaleka neznamená, že by Fed či ECB hodily investory přes palubu. V aktuálním ocenění akciových indexů nejsou nižší úroky zahrnuty. Pokud by monetární instituce z nějakého důvodu snížily sazby dříve, dodalo by to trhům pozitivní impulz. Proto lze s centrálními bankami nadále počítat jako s určitou pojistkou proti nepříznivému vývoji.