Radek Hacaperka stojí v čele Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů Applia CZ, jež vzniklo už v roce 2003. Jeho hlavním cílem je posilovat vliv odvětví domácích spotřebičů na zákonodárné orgány a lidi s rozhodovacími pravomocemi. Jednají přímo s tvůrci veřejného mínění, spotřebiteli, médii i tvůrci legislativy o všech problémech v oblasti domácích spotřebičů. "V poslední době se například zajímáme o tvorbu zcela nové odpadové legislativy," vysvětluje Hacaperka.

HN: Co se povedlo sdružení Applia v Česku prosadit?

Já osobně působím ve sdružení šestým rokem a za tu dobu se odpadová legislativa projednávala třikrát. Až nyní je ve fázi před předáním parlamentu, což je zásluha celého tuzemského průmyslu. Dále jako jednoznačně pozitivní dopad činnosti asociace na evropské úrovni vnímám to, že díky práci celého odvětví jsou energetické štítky vnímány jako druhý hlavní symbol EU, hned po euru. V následujících letech sice přijde určitá úprava, ale věřím, že se nám povede tuto zásadní změnu lidem srozumitelně vysvětlit.

HN: Evropská komise schválila konečný formát a vizuální identitu nových energetických štítků pro šest skupin výrobků. V obchodech se objeví od 1. března 2021. Proč se budou měnit a vyznají se v nich spotřebitelé?

Lidé se naučili se štítky pracovat a zejména se podle nich rozhodovat. Nicméně většina spotřebičů se zpočátku štítkování nacházela nejprve ve třídách E, F, G. Rychlým vývojem se stávaly nové modely úspornějšími, takže nyní jsou skoro všechny v kategoriích A++ nebo A+++. Z obyčejného A nebo A+ se tak postupem času stala méně úsporná třída, protože v E, F, G už skoro žádné spotřebiče nejsou. Lidé se nyní mohou při koupi A+ domnívat, že je to super třída, ale ve skutečnosti to tak není. Před 10 až 12 lety byla tedy Evropská komise málo ambiciózní při nastavování štítků pro některé skupiny výrobků a tehdy nastavené rozmezí zkrátka nestačí. Zatímco současné štítky mají rozsah A+++ až G, nová stupnice bude v rozmezí A až G. Takže je možné, že spotřebič z aktuální kategorie A+++ bude označen například stupněm D nebo E, což dává prostor pro další dynamický vývoj úsporných spotřebičů a jejich označování. Může tím ale nastat u spotřebitelů menší informační zmatek. Proto už teď začínáme pracovat s výrobci a následně i s prodejci na přípravě edukace prodejců i uživatelů.

Radek Hacaperka

Šestým rokem vede tuzemskou pobočku Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů Applia CZ. Předtím působil na obchodních pozicích ve společnostech BSH Home Appliances Group, Groupe SEB a Elomet. Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze, oboru provoz a ekonomika letecké dopravy.

HN: Jakým způsobem budete o změně informovat právě spotřebitele?

V závěru roku 2020 bychom tuto změnu chtěli začít komunikovat prostřednictvím médií. Na start roku 2021 chceme připravit vysvětlující kampaň ve spolupráci s dalšími organizacemi a ministerstvem průmyslu a obchodu. Je potřeba, aby tato kampaň měla co největší záběr, proto by měla být cílena na televizi a sociální média. Spotřebitelům bude nutné vysvětlit, že se mají dívat nejen na energetickou třídu vybraného spotřebiče, ale také na číselné hodnoty výkonu či spotřeby, například vody. Nové štítky se týkají myček, praček, sušiček, lednic a mrazicích zařízení, lamp a elektronických displejů včetně televizí.

HN: Energetické štítky mají spotřebitelům usnadnit výběr spotřebiče, který má nejen nižší provozní náklady, ale je také šetrnější k životnímu prostředí. Jak nás může k výběru úspornějších zařízení motivovat stát?

Česko se v roce 2011 zavázalo k činnostem vedoucím ke snižování spotřeby. Spousta energie a peněz se investovala do zateplování, obměny kotlů, ale na spotřebiče se jaksi zapomnělo. Přitom toto odvětví se přes 10 let samo snaží o snižování spotřeby prostřednictvím různých kampaní. K tomu, aby se snižování spotřeby prostřednictvím spotřebičů dalo zahrnout do aktivit Česka jako státu, by měl právě od státu přijít určitý impulz, který nastartuje další aktivity výrobců a prodejců. Různé finanční pobídky, jako třeba kotlíkové dotace, jsou pouze na určité období, částka je omezená. Přemýšlejme ale, jaká motivace pro nákup těch úspornějších, a tedy dražších spotřebičů může být pro zákazníky zajímavá. Stokoruna nebude nikoho zajímat. Při částkách ve výši několika set až tisíců korun dotace by musel být rozpočet na takovou akci obrovský, s ohledem na prodávané množství elektroniky. Z mého pohledu je tedy jedinou cestou dlouhodobá podpora státu, nějaké daňové zvýhodnění či zpětný motivační bonus vyplácený státem za vybavení domácnosti definovanými úspornými spotřebiči.

HN: Jaká autorita by měla stanovit, které spotřebiče se budou takto podporovat?

Stát má dnes přístup do databáze EPREL, do níž musí povinně od začátku letošního roku každý výrobce zadávat parametry všech spotřebičů uvedených v Evropské unii na trh. Nahlížet do ní budou moci také spotřebitelé prostřednictvím sejmutí QR kódu na nových energetických štítcích, například pomocí chytrého telefonu. Přímo se tedy nabízí, aby tato data stát analyzoval a stanovil, které výrobky svou aktivitou podpoří. Můj odhad je, že zvýšené prodeje spotřebičů s vyšší cenou by zajistily nakonec určitou finanční rovnováhu ve výběru DPH. Česká republika by navíc mohla vykázat systémový krok ke zvyšování energetické účinnosti na další desetiletí a neplatila by žádné sankce.

HN: Dopad na životní prostředí má také životnost spotřebičů. Čím déle uživateli vydrží, tím méně často kupuje nové, čímž vzniká méně odpadu. Jak může zákazník výběrem a následným užíváním spotřebiče ovlivnit, jak dlouho mu bude sloužit?

Životnost spotřebiče určuje konstrukce, použité materiály, funkčnost výrobku jako takového a chování spotřebitele. Některé výrobky sice nejsou napěchované technologiemi, ale jejich konstrukce je robustní, a tak leccos vydrží. Jinde výrobce v rámci udržení únosné ceny zvolí méně odolné a méně nákladné materiály u produktu, který je osazený spoustou špičkových a drahých technologií. V tomto ohledu se jistě vyplatí brát při výběru v potaz uživatelské recenze. Samostatnou kapitolou je chování spotřebitele, tedy zacházení se spotřebičem − hlavně jeho údržba. U auta každý ví, že s ním musí pravidelně na garanční prohlídku, doplňovat olej a tak dále. U spotřebičů je na takovou péči zvyklý málokdo. Řada lidí se spíše diví, že do myčky ještě musí používat čisticí tablety nebo odvápňovat kávovar. Pokud to ale nedělám, je naivní čekat, že mi zařízení vydrží spoustu let. Údržbu je také potřeba provádět v souladu s návodem − avšak ne s tím od výrobce čisticího prostředku, ale od výrobce spotřebiče. V neposlední řadě je nutné zvažovat, jaký provoz se spotřebičem plánujeme. Domácí kávovar ještě zvládne provoz v menší kanceláři, ale v restauračním provozu dlouho nevydrží.

HN: Letos v říjnu vešlo v platnost nové nařízení Evropské komise ohledně životnosti a opravitelnosti výrobků. Od roku 2021 budou muset být mimo jiné veškeré elektrospotřebiče rozmontovatelné. Je to podle vašeho názoru přínosné?

Většina lidí sama zvládne výměnu dílů, jako jsou filtry nebo hadice u vysavačů a praček, kde se nezasahuje do elektroinstalace. U té je naopak nutné se vždycky obrátit na odborníka. Vidím riziko v tom, že se rozvíjí různé webové vyhledávače opravářů, které vypadají jako sofistikovaná nabídka odborných pracovníků, ovšem u řady poskytovatelů služeb spojených s elektroinstalací se nedozvíte, zda jsou dostatečně kvalifikováni, například jestli mají vyhlášku číslo 50. Podobné je to u plynařů a chlaďařů. Systém těchto serverů je postavený primárně na hodnocení spokojenosti zákazníků, které ale nestačí. Dokud neodborně opravený spotřebič nedá uživateli ránu proudem, může se stát, že takový domácí kutil bude mít dobré hodnocení celkem dlouho. Je důležité, kam se bude legislativa dále vyvíjet. My se snažíme o to, aby existovala nějaká regulace toho, kdo může výrobky opravovat.

HN: Myslíte si, že by to mělo být doménou výhradně autorizovaných servisních míst?

Netlačíme za každou cenu na to, aby opravovaly pouze autorizované servisy. V každém případě by to ale měli být lidé skutečně kvalifikovaní pro zacházení s elektroinstalací − jde primárně o bezpečnost. Nové nařízení nicméně přichází v době, kdy vlivem malého zájmu o výuční obory a vlny odchodů do důchodu počet kvalifikovaných opravářů spíše klesá. Zhruba po dvacetileté stagnaci je proto potřeba tyto obory znovu nastartovat a systematicky rozvíjet. Na tom také naše sdružení začíná spolupracovat s vybranými školami.

Článek byl publikován ve speciální příloze Úspory energií.

Související