Moc si jich nevšímáme. A když už, paměť je dříve či později vytěsní. Má totiž haldu jiných podnětů a starostí než nám připomínat momentky z cest. Obrazy, scenérie, pohledy. Vteřinové střihy z našeho života. Chvíle, které jsme prožili, ale na něž brzy poté zapomeneme. Přitom jsou často tak barevné, tak jednoduché a hlavně tak osobní a osamocené. Jenom pro nás. Vnímáme je, ale unikají nám. Ale není to škoda? Vždyť někdy stačí tak málo, abychom si je připomněli a znovu zobrazili. Třeba v době, kdy nám je ouvej. Nebo když jednoduše nemáme čas se jen tak flákat, odpočívat. Přesouvat se z místa na místo a neřešit každodenní starosti. Proto bychom si je měli uchovávat. A chránit. Jasně, jsou to jen maličkosti. Jenže právě ty mohou být někdy cennější a důležitější než vše ostatní kolem nás. Nevěříte? Zkuste je sbírat. Třeba rok. A archivovat. Stojí to za to. Uvidíte, že až přijde čas, odmění vás.
