V květnu 2008 prohlásil britský ministr obchodu John Hutton, že jeho země rychle potřebuje nové uhelné a jaderné elektrárny, aby Britové vůbec mohli svítit. Bylo to po obřím blackoutu, za kterým stály náhlé výpadky jaderné elektrárny v Suffolku a uhelného zařízení v Longannetu.

Následující roky ovšem ukázaly, že se Hutton mýlil. Británie se naopak dokázala v rekordním čase z uhlí stáhnout a doba spuštění nového jaderného zařízení se pořád vzdaluje.

V roce 2008 výroba každé kilowatthodiny v Británii vyprodukovala 495 gramů oxidu uhličitého. Během pouhých 10 let snížila země tvorbu tohoto skleníkového plynu v energetice o 60 procent na 202 gramů. Pro srovnání − v Česku je nyní tato uhlíková intenzita dvojnásobná.

Základem britského úspěchu byl politický závazek, že země sníží svůj příspěvek k oteplování zeměkoule. Na začátku této cesty přitom čtyři pětiny vyrobené elektřiny pocházely z fosilních paliv. O 11 let později už Británie produkuje více energie z obnovitelných zdrojů než z těch uhlíkových.

Tuto energetickou změnu zahájili labouristé a realizovala ji koaliční vláda konzervativců a Liberálních demokratů. Posun by nebyl možný bez základní shody mezi labouristy a konzervativci na tom, že klimatické změny jsou pro budoucnost země zásadní hrozbou. Takže zatímco levicový kabinet Gordona Browna zřizoval nové ministerstvo energetiky a klimatické změny, z opozičních lavic volal David Cameron po zákazu stavby nových uhelných elektráren bez technologie pro zachytávání uhlíku a jeho ukládání pod zem (CCS). Zákon Climate Change Act, který zavazoval stát snížit emise skleníkových plynů o 80 procent do roku 2050, prošel parlamentem v říjnu 2008. V Dolní sněmovně ho podpořilo 463 poslanců. Proti byli jen tři. To bylo klíčové pro dění v následující dekádě.

Regulace rozhodila trh

Díky novému zákonu byla zřízena nezávislá Komise pro klimatickou změnu, která radí vládě, jak se na změny klimatu připravit. A připravuje ji na to, co čekat například v oblasti byznysu. Komise ale také hlídá, zda ministerstva plní své závazky.

Následující politické kroky zasáhly do plánů energetických firem operujících v zemi. Především vláda deklarovala, že nepovolí nové uhelné zdroje, které nebudou vybaveny technologií zachytávání uhlíku CCS. Rozhodnutí pohřbilo například plány E.ON na elektrárnu Kingsnorth.

Zároveň vláda garantovala malým větrným, slunečním a vodním elektrárnám výkupní ceny, čímž za dva roky zvýšila počet těchto zařízení desetinásobně.

David Cameron poté, co v roce 2010 porazil labouristy ve volbách, prohlásil, že povede "nejzelenější vládu všech dob". To se promítlo i do názvu Green Investment Bank, státem zřízené banky. Jejím cílem bylo financovat vznik zelené infrastruktury a celkový přechod na nízkouhlíkovou energetiku. Počáteční vklad vlády do banky byl tři miliardy liber (88 miliard korun podle tehdejšího kurzu).

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.