Nápad vybudovat dálnici přes celé Československo dostal Jan Antonín Baťa během své slavné obchodní cesty kolem světa. V roce 1937 průmyslník, který vedl firmu po svém při leteckém neštěstí zemřelém starším bratru Tomášovi, telegrafoval do Zlína, že právě projel italskou autostrádu Řím−Neapol. A hned se rozhodl, že takovou silnici postaví i doma. Měla vést z Aše až na Zakarpatskou Ukrajinu. "Za týden budu v Káhiře a očekávám, že mi do té doby pošlete ze Zlína příslušný projekt a rozpočet," psal Baťa. In memoriam letos 28. října obdržel od prezidenta Miloše Zemana nejvyšší státní vyznamenání − Řád bílého lva.

Ve Zlíně Baťovi přání splnili. "Celá firma se zaměřila na otázky autostrády, od techniků, stavbařů až po právníky. Rozpočet byl na jeden milion korun za kilometr stavby," zmiňuje projekt takzvané Baťovy dálnice nově vydaná publikace s názvem Poznamenaný. Její autor Vladimír Krejčí byl v letech 1938 a 1939 Baťovým osobním tajemníkem a v podniku strávil celou válku.

Ke knihám popisujícím osudy dvou nejslavnějších členů podnikatelské rodiny tak přibyl další cenný text. O muži, který byl po válce v nepřítomnosti neprávem odsouzen jako zrádce národa, jeho práci i povaze, vypovídá Krejčí nepřetržitým sledem historek. Právník, který byl Baťovi v nejtěžších chvílích Československa ze všech spolupracovníků nejblíže, ale s dřívějším odsudkem nepolemizuje.

Jan Antonín Baťa (1898–1965)

◼ Se zakladatelem obuvnického impéria Tomáše Bati, který zemřel při letecké havárii v roce 1932, měli společného otce. Po smrti bratra se stal v souladu s jeho závětí jediným majitelem akciové společnosti Baťa ve Zlíně.

◼ V roce 1937 absolvoval se svými spolupracovníky letadlem a lodí cestu kolem světa. V roce 1938 vydal knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, v níž představil rozsáhlé hospodářské záměry.

◼ V roce 1939 odešel do exilu a usadil se pak v Brazílii, kde vybudoval řadu nových podniků.

◼ Jeho pověsti uškodil výrok soudu, který jej po druhé světové válce označil v nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Očištění se Baťa dočkal až v roce 2007. Z archivů vyplynulo, že jeho podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky na protinacistické aktivity.

◼ Letos ho vyznamenal prezident Miloš Zeman Řádem bílého lva.

◼ Za svého života vedl J. A. Baťa soudní spor s ostatními členy rodiny – Tomášem J. Baťou juniorem a jeho matkou Marií Baťovou – o vlastnictví zahraničních poboček. Baťovy závody v Československu byly v roce 1947 znárodněny. Nebyl však úspěšný, majetek připadl v rozporu s tehdejšími československými zákony Tomáši Janu Baťovi (synovi Tomáše Bati).

◼ Tři roky před svou smrtí v roce 1965 se akciového podílu ve firmě ve prospěch Tomáše Bati vzdal.

Nezdůrazňuje ani Baťovo vlastenectví, i když z řady scének probleskuje, ani jeho odtažitý vztah k německé Říši. Kniha nicméně obsahuje popis krátkého Baťova zatčení gestapem v Karlových Varech po Mnichovu a připomínku podnikatelovy pomoci židovským zaměstnancům.

Převážná většina vyprávění se však týká každodenního provozu výjimečného, už v té době globálního podniku. Ať už to bylo těsně před Mnichovem, nebo v prvních měsících protektorátu, denní režim muže, který v rodinném podniku pracoval od 14 let a prošel množstvím profesí, se neměnil. O zaujetí J. A. Bati pro byznys za jakýchkoli okolností vypovídá třeba jeho obchodní cesta do Slovinska ve vypjaté době nedlouho před přijetím mnichovské dohody. Byl při ní stále stejně soustředěný. Ve chvíli, kdy už hrozilo vypuknutí války, například zval Krejčí v Baťově zastoupení všechny důležité osobnosti městečka Bled na honosnou večeři. Šéfovi obstaral informace o rodinných poměrech, vzdělání, jazykových znalostech, zájmech a funkcích všech účastníků. Baťa se vše naučil, své hosty oslnil a setkání tak mělo velký, samozřejmě i obchodní úspěch. Jen pár dnů poté Československo vyhlásilo mobilizaci.

Továrník u píchaček

Baťa se velmi snažil, podobně jako jeho předchůdce Tomáš, jít svým lidem vzorem. "Jana Baťu jsem poprvé uviděl jednoho dne v sedm hodin ráno, když na vteřinu přesně zastavil svůj automobil Graham v tovární bráně a odpíchl čas na píchacích hodinách na svoji kontrolku, kterou mu podal salutující vrátný Chmela," píše například autor v úvodu.

Baťova důslednost se samozřejmě neprojevovala jen vlastní zaměstnaneckou kartou. "Dal cestou zastavit před našimi prodejnami ve dvou obcích a požádal mě, abych si je poznamenal a po návratu předal osobnímu oddělení," vzpomíná Krejčí.

V jedné z výloh byl Mikuláš s čertem, přestože už bylo několik dní po svátku, druhý měl zamrzlou výlohu, byl bez elektrického ventilátoru. Jak vedoucí obchodů dopadli, už Krejčí nezmiňuje.

Zatím jste si přečetli 50 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru