Projížďka po české železniční, silniční a dálniční síti vyžaduje silné nervy a dobrou psychickou odolnost. V zácpách na dálnicích člověk může napsat dílo o rozsahu Vojny a mír a popojet přitom jen pár kilometrů. Situace na vedlejších silnicích všech kategorií není nijak lepší − chybějící okruhy, mosty v katastrofickém stavu, nekonečné opravy a uzavírky. Rychlost vlaků za 30 let vzrostla o třetinu, rychlovlaky ovšem brzdí šílený stav tratí, takže jezdí výrazně pomaleji, než by mohly. Tragickou infrastrukturu řeší každá vláda, ta poslední nevyjímaje. Pomoci by podle ní měla novela zákona o liniových stavbách, která slibuje ledacos.

Co všechno je vlastně špatně, popisuje docela dobře důvodová zpráva k zákonu: každý úřad si chrání svoje razítka a trvá na svém stanovisku. Což se dá pochopit, protože kdyby na něm netrval, nemusel by existovat a úředníci jsou si toho velmi dobře vědomi. Navíc jsou často rozdílná stanoviska, takže úřady mají dost práce vyřídit si všechny problémy mezi sebou a na stavbu dálnic, silnic a železnic jim nezbývají síly. Podobný postoj mají kraje, které si vytvářejí vlastní územní plány, a i když by se měly řídit vládní politikou územního rozvoje, tak to nedělají. Přece si do "svých" záležitostí nenechají mluvit vládou, že. No a konečně institut vyvlastnění, který je v Česku s ohledem na minulost velmi citlivým tématem, neobsahuje žádné procesní lhůty, takže ti, kteří jsou ke státu vstřícní, nakonec dopadnou nejhůř a dostanou méně peněz oproti těm, co se donekonečna odvolávají a protestují. V Česku existuje krásné pořekadlo, jež se na tento případ skvěle hodí: Pro dobrotu na… V případě ceny pozemků ta žebrota platí stoprocentně. Novela zákona se s těmito problémy vypořádává celkem radikálně. Zavádí zjednodušená řízení, čímž obejde miliony razítek, dále upřesňuje lhůty pro vyvlastnění a také zavádí územní plánování na úrovni státu, který by kraje měly poslouchat.

Na jásot nad tím, že podobný materiál vznikl a prošel koaličním schválením vládou a že příprava silnic už nebude trvat neuvěřitelných třináct a více let, ale třeba "jenom" devět, je ale hodně brzo. Proti návrhu se kategoricky staví Svaz měst a obcí, který je dlouhodobě výraznou nátlakovou skupinou a kterému, jak ukázal třeba zákon o bezdoplatkových zónách, také mnoho poslanců rádo naslouchá a jeho připomínky promítá do legislativy.

Česká republika je ve světovém měřítku miniaturní země. To, že cesta vlakem na šedesátikilometrové trase z Loun do Prahy trvá dvě a půl hodiny, že po deváté večer se člověk vlakem nedostane z Ostravy či Olomouce do hlavního města a že délku cesty do Brna po dálnici nelze nikdy předem odhadnout, je nejen ostuda, ale hlavně politický a následně ekonomický průšvih. Odborníci mohou stokrát tvrdit, že infrastruktura je klíčová pro budoucnost a bohatství země. Ve chvíli, kdy si svoje území, svůj "hrad" brání každý úřad, kraj či obec, zcela evidentně všeobecná prosperita nikoho nezajímá.

Související
Související

Komentáře ke článku

Jakub Kura 26.11.2019 16:31
Trošičku bych nesouhlasil s tvrzením o "průpisu" záměrů obsažených v Politice územního rozvoje do Zásad územního rozvoje na krajské úrovni. ZÚR zpřesňují to, co je v PÚR, kraje si nemohou nedat něco z PÚR do ZÚR. Takže vlastní záměry stran územního rozvoje si kraje vkládají do ZÚR až nad rámec věcí, co jsou v PÚR.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru