Vláda se snad konečně rozhoupala k zásadnímu nasměrování české energetiky. Koncepce se tu sice řeší už spoustu let, ale chyběl jaksi tah na bránu, tedy odvaha koncepci skutečně realizovat a dát jí jasný jízdní řád. To by se konečně mělo změnit. A že to nebude změna lehká, je více než jasné.

Průmysl naší země vyrostl z velké části na uhlí, v jehož těžbě jsme byli soběstační a jejž jsme využívali maximální měrou. Dnes už však není těžba uhlí až tak výhodná a hlavně si už nechceme dále devastovat životní prostředí ani těžbou, ani exhalacemi vznikajícími při spalování. Budoucnost dnes stavíme hlavně na jádru, protože s obnovitelnými zdroji zatím rozhodně hlavní energetické potřeby nepokryjeme. Jádro je však trnem v oku minimálně dvou našich významných sousedů, Rakouska a Německa. Především nikdo neví, nakolik ekonomickou či neekonomickou cestou jádro bude, když se výstavba a provoz jaderných bloků počítají v desítkách let, zatímco vývoj cen energií lze často těžko predikovat s několikaměsíčními předstihy.

Argumenty ekologů v tom, že tolik energie nebude zapotřebí, přitom příliš neobstojí už s ohledem na skutečnost, že snahy o masivní prosazení elektromobility nabývají na síle. Spotřeba tedy spíše poroste, a i když bude vznikat čím dál více lokálních zdrojů, bez silné sítě základních energetických zdrojů se ještě hodně dlouho neobejdeme.

70 kg CO2

Průzkum švédského výzkumného ústavu IVL, zaměřený na produkci lithium-ion baterií, vypočetl, že jen těžbou a zpracováním materiálů potřebných pro výrobu baterie se uvolní průměrně 70 kg CO2 na každou kWh akumulátoru.

A když už jsme u elektromobilů a ekologických aspektů, pak je třeba také dodat, že současná výroba ani provoz elektromobilů nejsou ještě zdaleka výrazným ekologickým přínosem. A to ani z pohledu tolik dnes sledovaných emisí CO2. Především výroba akumulátorů je z tohoto pohledu silně neekologická.

A když už jsem zmínil oxid uhličitý, měl bych ještě jednu výtku. Je sice pozitivní, že se emise CO2 staly hybnou silou v tom, aby se s ekologií začalo skutečně něco dělat, ale obávám se, že se při tom zapomíná na jiné emise, například jemných prachových částic, které mají na rozdíl od CO2 přímý negativní vliv na lidské zdraví. Snížení uhlíkové stopy je jen částí ekologické mise, která nás v nejbližších letech čeká.

Článek byl publikován v komerční příloze Magazín Energie.

Související