Dva a půl měsíce ležel na vládě návrh na zavedení digitální daně. Ministerstvo financí neustoupilo ani o píď a nepodlehlo ani tlaku opozice a Mezinárodního měnového fondu, kterým se nelíbí navržených sedm procent (ve Francii si vystačili se třemi procenty), ani tlaku odborníků na zdanění, kteří upozorňovali, že se bude daň špatně vypočítávat a že termín zavedení je šibeniční. Ve srovnání s Francií, která daň zavedla dokonce retroaktivně s účinností od ledna (schválila ji v létě), se přitom zdá být ministerstvo financí až příliš mírné. Celý problém s digitální daní ovšem není ani tak v její výši, ale v tom, že se snaží na lokální úrovni postihnout globální svět, který starým systémům zdanění nepřeje. Zavádění digitální daně je zoufalou reakcí na neschopnost celého světa se domluvit na tom, jak zdanit korporace, které jsou bohatší než mnoho zemí a které si vytvářejí daňovou politiku samy. A které k tomu využívají malé země typu Irska, jež jsou rády, že si z ohromného koláče zisků mohou ukrojit alespoň pár promile, a jsou za toto "všimné" ochotné bojkotovat jakýkoliv návrh, který by vedl k důkladnějšímu zdanění gigantů.

I proto bychom měli fandit opakované snaze nové Evropské komise, která se k tématu digitální daně chce rychle vrátit poté, co ji ta stará komise letos na jaře odpískala. Stejně jako návrhu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, který je podstatně širší a navrhuje zdanit digitální ekonomiku na celosvětové úrovni. A nemá se omezovat jen na digitální giganty, ale na veškeré podnikání zaměřené na zákazníka, přičemž na tom, co a kdo přesně do této oblasti spadne, se budou muset státy ještě domluvit. Zdanění také nemá být závislé na tom, zda má v dané zemi firma sídlo, provozovnu či dceřinou společnost. Myšlenka vychází z konceptu digitálního světa, který nezná hranice, a proto může sídlit kdekoliv. Zatím to společnosti umí využívat kvůli optimalizaci daní, není ovšem důvod, aby to nezačaly využívat země právě proto, aby této optimalizaci zabránily.

Na finální podobě zdanění nadnárodních korporací podle návrhu OECD by se měl svět shodnout do konce příštího roku. Zatím se na zdanění digitálních kolosů země nedokázaly shodnout nejen v rámci světa, ale ani Evropy. Veškeré návrhy padly proto, že se vždy našel nějaký stát, který by chtěl ještě "spravedlivější" rozdělení daňových odvodů.

Nadnárodním korporacím z digitální sféry tato situace vyhovuje. I proto jsou ochotné zaplatit pár miliard daňovým úřadům některých zemí jako odškodnění za to, že se vyhýbaly daním. Velmi dobře vědí, že to jsou ve skutečnosti drobné oproti tomu, co by mohly a měly platit. Digitální daň v Česku je jen dalším z pokusů narovnat systém. Pokud se ale na zdanění nadnárodních firem nedohodne celý svět, nezíská nic. Protože i když je český daňový úřad v Česku mocný, sám proti digitálním gigantům mnoho nezmůže.

Související
Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru