Třicet let od revoluce tíží české firmy nedostatek pracovní síly. Podniky potřebují kvůli nastupující digitalizaci a robotizaci více kvalifikovaných zaměstnanců, kteří jsou schopni přizpůsobit se novým požadavkům, jež na ně zaměstnavatelé kladou. Tuzemské školy v tomto směru podle úspěšných domácích podnikatelů zaspaly dobu.

"V českém školství bohužel není vidět žádný náznak odklonu od původního rakousko-uherského modelu. V budoucnu to ale nepůjde bez toho, aby lidé byli flexibilní," domnívá se majitel skupiny Wikov Industry Martin Wichterle, jehož firma vyrábějící převodovky se s nedostatkem lidí, podobně jako jiné podniky, potýká již řadu let.

Wichterle byl hostem debaty Hospodářských novin ke 30 letům svobodného podnikání. S jeho pohledem souhlasí i viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar, podle nějž si lidé musí uvědomit i nezbytnost celoživotního vzdělávání. Na profese, které se průběžně objevují, školy zatím studenty připravit nemohou. "Dnes jsou na trhu práce zaměstnání, která dříve vůbec neexistovala. Třeba trenér umělé inteligence," říká Špicar.

Stát přebírá lidi soukromníkům

Nereformované školství je však jen jednou z příčin, proč firmám chybí lidé. Už několik let po sobě se zvyšuje počet pracovníků ve veřejném sektoru. Za posledních pět let jejich počet stoupl téměř o třicet tisíc. Platy ve veřejné sféře navíc rostou rychleji než mzdy v soukromých firmách. Podle statistik ministerstva práce vzrostl loni průměrný plat téměř o 11 procent, mzdy se blížily k osmiprocentní hranici.

"Zásadní je změnit celé řízení státu. Musíme se zamyslet, jestli jsou lidé zaměstnaní efektivně a jestli nepracují na něčem, co nám ve výsledku komplikuje život," míní zakladatelka největšího českého prodejce koupelen, společnosti Siko, Jaroslava Valová.

S nedostatkem lidí může v budoucnu pomoci digitalizace a robotizace. Bude potřeba méně úředníků, což dostane řadu lidí zpět k soukromníkům. Firmy navíc nebudou muset shánět zaměstnance na některé činnosti, které zvládnou automatizovat.

Digitalizace však v Česku postupuje pomalu. V letošním vydání Indexu digitální ekonomiky a společnosti obsadilo 18. místo mezi zeměmi Evropské unie. Bodovalo především podílem domácností připojených k internetu. Naopak nedostatky má ve využívání elektronické státní správy. Takzvaný eGovernment využívá jen třetina Čechů. V Dánsku, které žebříčku vévodí, je to téměř 90 procent.

Profesionálnější přístup

Až na nedostatek pracovní síly a přílišnou byrokracii se však českým firmám daří. Uspět dokázaly doma i ve světě.

Důležitou změnou je také profesionálnější jednání s bankami.

Vrchní ředitel korporátního bankovnictví ČSOB Marek Loula tvrdí, že zatímco v 90. letech podnikatelé přicházeli žádat o úvěr, aniž by věděli, na co peníze použijí, dnes nabízejí bankám jasnou vizi a představu, jak budou půjčku splácet.

Banky po třiceti letech už vědí, jak majitelé firem uvažují. Mají větší povědomí o možných rizicích i výhodách spolupráce. Díky tomu se mezi oběma stranami podařilo vybudovat důvěru a srovnat podmínky českých firem se zahraničními podniky.

Hlavně pro exportéry byl důležitým zlomem také vstup Česka do Evropské unie v roce 2004. Podle Špicara šlo doslova o revoluční pozitivní změnu, jelikož na unijní trh putuje přes osmdesát procent veškerého českého vývozu.

Pro firmy bylo také zásadní, že zvládly chvíle, kdy se jim příliš nedařilo nebo čelily nepříznivým podmínkám na trzích. Ať už šlo o ekonomickou krizi na konci minulé dekády, nebo o problémy z roku 1997, kdy do recese spadly některé asijské ekonomiky, což ovlivnilo podnikatele na celém světě.

"Tehdy jsme si půjčovali peníze zhruba za dvacetiprocentní úroky. Bylo to doslova vražedné. Každý den jsme se synem počítali, kolik musíme vydělat, abychom tyto úroky zaplatili," vzpomíná Valová.

Tehdejší krize totiž znejistila zahraniční investory, kteří se začali zbavovat korun. Česká národní banka se měně snažila pomoci zvýšením úrokových sazeb, což zdražilo mimo jiné i komerční úvěry.

Přechod k finální výrobě

Česká ekonomika je nyní stabilnější než v 90. letech, stále však stojí na výrobě s nižší přidanou hodnotou. Špicar tvrdí, že přechod na tvorbu finálních produktů je cestou, jak nejen zajistit vyšší mzdy českých pracovníků, ale také k vyšší konkurenceschopnosti tuzemských firem ve světě.

Nesouhlasí tak například s někdejším guvernérem České národní banky Miroslavem Singerem, podle nějž by se Česko mělo rozvíjet jako špičková subdodavatelská ekonomika.

"Myslím, že musíme být ambicióznější. Subdodavatelé jsou zranitelnější a jejich život je velice tvrdý. Finální výrobci si dávají pozor, aby dodavatelů měli na každý výrobek hned několik a mohli na ně vyvíjet tlak," konstatuje Špicar.