V posledních týdnech eskaluje celospolečenská diskuse na téma platů učitelů. Diskuse významná, neboť ačkoli nelze nalézt přímou úměru mezi platem učitele a jeho konkrétními výsledky práce, existuje souvztažnost mezi výdaji státu na vzdělávání a výší hrubého domácího produktu. Pokud vezmeme v úvahu, že platy učitelů jsou nejvýznamnější položkou z celkových výdajů veřejných rozpočtů, tj. státu a zřizovatelů škol, v případě diskuse o platech učitelů tedy diskutujeme i o tom, jak výkonná bude naše ekonomika v budoucnosti.
Nicméně součástí vzdělávacího procesu v primárním a sekundárním vzdělávání nejsou jen učitelé, respektive náklady na ně. Výuku může značně ovlivnit i celá řada faktorů, od klimatu ve školách až po využití moderních vzdělávacích metod. A pokud hovoříme o moderních metodách, nevyhneme se diskusi o učebnicích, které spolu s výkladem učitele vytváří našim dětem nejbližší prostor, ve kterém se po celou dobu své školní docházky pohybují.
Je zřejmé, že do nástupu osobních počítačů a internetu byla učebnice, vedle výkladu učitele, jediným zdrojem odborných informací ve výuce ve škole i doma. Dostupnost dalších, případně i nějak od obsahu učebnic odlišných informací byla v zásadě omezená (dostupnost a vybavenost knihoven, dostupnost mimoškolního vzdělávání v kroužcích, odborná kompetence rodičů). Obsah učebnice byl tedy rámcem toho, co se měl žák naučit, frontální podání učitele ve škole způsob předávání informací.
Největší české učebnicové nakladatelství založil Jiří Fraus v roce 1991 v Plzni. Společnost se od počátku soustřeďuje především na inovativní metody výuky.
V době, kdy nosí chytrý mobil kontinuálně připojený k internetové síti každý žák v kapse, nemůže být "učebnicí" přehled látky nebo procvičování vedoucí k mechanickému vyplňování či bezmyšlenkovité reprodukci (jakkoli může mít líbivý název "hravé procvičování" apod.) ani jiná kompendia, jako jsou pravidla pravopisu, gramatiky, slovníky, encyklopedie a další encyklopedická díla, včetně elektronických. Jakkoli se jedná o díla na trhu a pro vzdělávání našich dětí potřebná, nejedná se o učebnice v duchu moderní pedagogiky.
Budoucí učebnice musí plnit zcela jinou roli, kterou bychom stručně mohli shrnout takto: učebnice budoucnosti je sofistikované prostředí pro výuku ve škole i doma, jež není pro žáky jediným zdrojem informací. Moderní učebnice tedy obsahuje k zapamatování pouze takový výběr probírané látky, který je nezbytný pro efektivní diskusi, který slouží pro kritické myšlení i jako opora pro vyhledávání dalších informací.
Jinými slovy, informační složka bude v budoucích učebnicích nadále existovat, ale její rolí už nebude kompenzace nedostatku informací, ale naopak regulace jejich nadbytku. S čím větším množstvím informací se dítě ve svém vzdělávání bude setkávat, tím větší roli bude mít kvalitní učebnice jako výběr aktuálních a ověřených informací na úrovni budoucího společenského a vědeckého poznání.
Pokud se shodneme na podobě a roli moderní učebnice, mohli bychom se zamyslet i nad rolí státu při jejich financování. To už je ale zcela jiné téma.
Článek byl publikován ve speciální příloze Budoucnost vzdělávání.
