Bankovní radu ČNB tento týden čeká další rozhodování o nastavení hlavní úrokové sazby, kterou se jí podařilo v tomto cyklu dostat už na úroveň dvou procent. Jak již naznačilo zářijové jednání rady, hlasovat se nejspíše bude o tom, zda s ohledem na vyšší inflaci a prozatím poměrně dobré výsledky ekonomiky sazby znovu nezvýšit a nejít tak dál proti proudu politiky ECB i amerického Fedu.

Jistě, vyšší inflace i dosavadní ekonomický růst prohlubující napětí na pracovním i realitním trhu by takový postup nepochybně ospravedlňoval, nicméně až tak jednoduché ani tentokrát rozhodování být nemusí.

V první řadě existuje i nadále dost významných zahraničních rizik a nejistot, o nichž se sice ví, ale o jejich rozsahu a případných negativních důsledcích pro českou ekonomiku lze zatím jen spekulovat: od útlumu německého hospodářství přes brexit až po strukturální změny v automobilovém průmyslu.

Přitom jde o faktory, které se ve zpožděných makroekonomických datech, nad nimiž padá rozhodnutí centrální banky, projeví se zpožděním. A totéž vlastně platí o nové prognóze, která ze "starých" čísel vychází. Ta nová, jež by potvrdila staré trendy nebo naopak naznačila nový směr, ještě k dispozici nejsou.

Skoro jisté je zatím pouze jedno, a sice že za velkými pozitivními čísly se už nyní nacházejí signály, které až tak lichotivě nevyznívají. Stačí se hlouběji podívat na vývoj nových zakázek v průmyslu a hned je zřejmé, že obrázek české ekonomiky není až tak jednoznačný, jak na první pohled vypadá. Takže Česká národní banka rozhodně nemusí pospíchat ani tentokrát.