Uběhlo právě devadesát let od událostí, které byly na počátku nejhorší hospodářské krize, jakou kdy kapitalismus zažil. Zájem historiků a publicistů se soustřeďuje na černý pátek a další stejnou barvou označované dny, kdy Wall Street krvácela a z burzovních veličin se stali bankrotáři. Důkladně se probírá, proč prudký pád akcií, po němž nepřišlo viditelné zotavení, v USA zesílil už probíhající hospodářský pokles a jaké − z dnešního pohledu − principiálně chybné národohospodářské kroky způsobily tak vážný otřes, že se z jeho následků vyspělý svět vzpamatovával vlastně až do začátku druhé světové války.

Desetiletí, které krachu na burze předcházelo, přitom bylo výjimečně úspěšné. Nikdo to nedemonstroval lépe než Spojené státy, z nichž se po první světové válce stala hlavní ekonomická mocnost. Masový automobilismus byl jen několik let stará vymoženost − a přitom už v roce 1925 měla více než čtvrtina amerických rodin vlastní vůz. Rodila se zcela nová odvětví (boom zažilo letectví, během pár let vznikly desítky rozhlasových stanic a rádiový přijímač se stal běžným vybavením), ekonomika se zvětšila takřka o polovinu, burza zažívala několik býčích let v řadě. Životní úroveň rostla, ve společnosti vládl optimismus, lidé si brali půjčky ostošest a jen málokdo si dělal hlavu z toho, že by úžasná expanze nemusela vydržet.

Související

V tomto ohledu minulých deset let snad ani nemohlo být od "bouřlivých 20. let" odlišnější. Sice se podařilo zacelit nejhorší rány po velké depresi a nezaměstnanost vytrvale klesala až pod úroveň, na niž byly USA i Evropa dlouhodobě zvyklé, růst mezd byl ale dlouho nevýrazný. Ceny nemovitostí sice vyletěly vzhůru, ale řada lidí vidí spíše odvrácenou stránku trendu − tedy vyšší nájmy a horší dostupnost bydlení −, než že by v tom spatřovali růst bohatství. A na takřka nekonečný boom na burzách, překonávajících nové a nové historické rekordy, veřejnost také hledí s podezřením. Není to bublina? Nerostou trhy jen proto, že nejvýznamnější centrální banky srazily úroky na neudržitelně nízkou úroveň a ještě vsadily na nekonvenční politiku, která proud peněz na burzy jen zesiluje?

I mezi ekonomy a analytiky začalo být populární předpovídat další recesi, či dokonce krizi, denním chlebem se stalo předvídání splasknutí akciové bubliny. Přesto jsou indexy na nových maximech. Očekávání, že se ekonomický růst oživí, a kdyby náhodou ne, centrální banky znovu zasáhnou, je díky zkušenosti posledního desetiletí silné. A kdyby to k oživení ekonomik nestačilo? Tak přece centrální banky, disponující neomezenou zásobou hotovosti a nestarající se o zisk, mohou spustit nákupy akcií ve velkém. Vždyť japonská "banka bank", průkopník nekonvenčních měnových opatření, už roky tahá z bryndy index Nikkei, či spíše investory. Co by před devadesáti lety, kdy byly velké měny alespoň teoreticky podloženy zlatem, nikoho nemohlo ani napadnout, je v dobách nekrytých peněz tak snadné.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru