Uběhlo právě devadesát let od událostí, které byly na počátku nejhorší hospodářské krize, jakou kdy kapitalismus zažil. Zájem historiků a publicistů se soustřeďuje na černý pátek a další stejnou barvou označované dny, kdy Wall Street krvácela a z burzovních veličin se stali bankrotáři. Důkladně se probírá, proč prudký pád akcií, po němž nepřišlo viditelné zotavení, v USA zesílil už probíhající hospodářský pokles a jaké − z dnešního pohledu − principiálně chybné národohospodářské kroky způsobily tak vážný otřes, že se z jeho následků vyspělý svět vzpamatovával vlastně až do začátku druhé světové války.

Desetiletí, které krachu na burze předcházelo, přitom bylo výjimečně úspěšné. Nikdo to nedemonstroval lépe než Spojené státy, z nichž se po první světové válce stala hlavní ekonomická mocnost. Masový automobilismus byl jen několik let stará vymoženost − a přitom už v roce 1925 měla více než čtvrtina amerických rodin vlastní vůz. Rodila se zcela nová odvětví (boom zažilo letectví, během pár let vznikly desítky rozhlasových stanic a rádiový přijímač se stal běžným vybavením), ekonomika se zvětšila takřka o polovinu, burza zažívala několik býčích let v řadě. Životní úroveň rostla, ve společnosti vládl optimismus, lidé si brali půjčky ostošest a jen málokdo si dělal hlavu z toho, že by úžasná expanze nemusela vydržet.

Související

V tomto ohledu minulých deset let snad ani nemohlo být od "bouřlivých 20. let" odlišnější. Sice se podařilo zacelit nejhorší rány po velké depresi a nezaměstnanost vytrvale klesala až pod úroveň, na niž byly USA i Evropa dlouhodobě zvyklé, růst mezd byl ale dlouho nevýrazný. Ceny nemovitostí sice vyletěly vzhůru, ale řada lidí vidí spíše odvrácenou stránku trendu − tedy vyšší nájmy a horší dostupnost bydlení −, než že by v tom spatřovali růst bohatství. A na takřka nekonečný boom na burzách, překonávajících nové a nové historické rekordy, veřejnost také hledí s podezřením. Není to bublina? Nerostou trhy jen proto, že nejvýznamnější centrální banky srazily úroky na neudržitelně nízkou úroveň a ještě vsadily na nekonvenční politiku, která proud peněz na burzy jen zesiluje?

I mezi ekonomy a analytiky začalo být populární předpovídat další recesi, či dokonce krizi, denním chlebem se stalo předvídání splasknutí akciové bubliny. Přesto jsou indexy na nových maximech. Očekávání, že se ekonomický růst oživí, a kdyby náhodou ne, centrální banky znovu zasáhnou, je díky zkušenosti posledního desetiletí silné. A kdyby to k oživení ekonomik nestačilo? Tak přece centrální banky, disponující neomezenou zásobou hotovosti a nestarající se o zisk, mohou spustit nákupy akcií ve velkém. Vždyť japonská "banka bank", průkopník nekonvenčních měnových opatření, už roky tahá z bryndy index Nikkei, či spíše investory. Co by před devadesáti lety, kdy byly velké měny alespoň teoreticky podloženy zlatem, nikoho nemohlo ani napadnout, je v dobách nekrytých peněz tak snadné.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru