Hlavně aby se s vaničkou nevylilo i dítě, strachovali se před třiceti lety krachující komunisté o svůj končící režim. Dnes si možná můžeme říkat, že do odpadu měla být odhozena raději i samotná "vanička", přesto si přiznejme, že jedno tehdejší opravdu dětské "vylití" je načase napravit.

Ministerstvo práce a sociálních věcí chce totiž z dětských skupin, které vznikly před pěti lety jako alternativa k přeplněným školkám, učinit předstupeň školek − čili jesle. Takže má být vzkříšen typ péče o děti od půl roku do tří let, která po roce 1990 téměř zanikla. Pobyt tak malých dětí mimo rodinu, v prostředí instituce, byl shledán nehumánním reliktem komunistického kolektivismu.

Jenže časem se ukázalo, že rodiče malých dětí prostě chtějí pracovat a zásadní podmínkou k tomu je dostupnost zařízení pečujících o jejich ratolesti. V Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu při CERGE-EI navíc spočítali, že každé jedno místo v předškolním zařízení může státu ročně vynést kolem 10 000 korun, o které je vyšší příjem z daní a odvodů pracujících rodičů než náklady na provoz. A to už erár zbystřil.

Vrátit se k předlistopadovému systému jeslí ale jen tak nešlo, ne snad z prestižních důvodů, nýbrž z kapacitních. Z pavilonů zrušených sídlištních jeslí se často stala soukromá fitka nebo hospody, skýtající novým majitelům další developerské využití. Stará "vanička" je zkrátka obsazena a dětem už neposlouží. I proto se Česko vrací k jeslím a mikrojeslím oklikou přes dětské skupiny financované z eurofondů, které by měl coby jesle od roku 2021 dotovat stát s pomocí rodičů. Erár podle odhadů za péči o předpokládaných 14 tisíc dětí ročně zaplatí celkem 930 milionů korun, ale na daních a odvodech by měl získat 1,14 miliardy. Jenže MPSV kvůli úsporám ustoupilo od navržené dvacetitisícové dotace na vznik místa ve skupině, takže problém budoucích jeslí zatím vyřešen není. Pouhý návrat ke starému názvu tak nemusí mnoho znamenat.