Výnosy dluhopisů napříč eurozónou se vydaly nahoru. Z velké části se sice nachází v záporném teritoriu, můžeme však sledovat určitý ústup z extrémních úrovní. Například výnos klíčového desetiletého německého vládního bondu se vyšplhal na aktuálních minus 0,4 procenta ze srpnových minus 0,7 procenta. Co za tímto růstem stojí?

Na zářijovém zasedání obnovila ECB program nákupu dluhopisů. Jeho parametry však investory příliš nepotěšily. Objem měsíčních nákupů ve výši 20 miliard eur představuje spíše dolní pásmo předchozích odhadů. Navíc mnohé překvapilo, s jakou razancí někteří členové bankovní rady proti nákupům aktiv brojili. Neshody v radě guvernérů nelze brát na lehkou váhu. Pokud se nemálo představitelů stavělo na odpor již nyní, nemuselo by navýšení objemu nakupovaných aktiv vůbec projít.

Právě v tomto směru se dluhopisoví investoři zřejmě přepočítali. Předražené dluhopisy nakupovali proto, že očekávali mohutnou akci ze strany centrální banky, která by ceny obligací vyhnala ještě více nahoru. Pokud však frankfurtská instituce bude nakupovat dluhopisy v menších objemech, nedává jejich extrémní ocenění smysl. Další opatření ECB, které bondům příliš nesvědčí, je osvobození části bankovních rezerv od záporných sazeb. To v konečném důsledku povede k přesunutí finančních prostředků z dluhopisů do depozit u centrální banky, což vytvoří další tlak na pokles cen dluhových cenných papírů.

Říjnové zasedání s sebou žádná nová opatření nepřineslo. V následujících měsících pravděpodobně Christine Lagardeová, která v čele ECB střídá Maria Draghiho, navýšení objemu nakupovaných aktiv neprosadí. K tomu můžeme přičíst rýsující se obchodní dohodu mezi USA a Čínou nebo klesající pravděpodobnost brexitu bez dohody. Všechny tyto faktory signalizují, že se sázka na dluhopisy jádrových zemí eurozóny již nevyplácí.