Nejčastější výmluvou pro to, že nejíme úplně zdravě a nechodíme cvičit, je nedostatek času. Opravdu nejde najít během dne pár hodin jen pro sebe? A jak to zvládají úspěšní a velmi zaměstnaní lidé?

Věnuji se vzpírání, několikrát během dne zvedám deset kilo

Marie Havlíčková (32), šéfka Slevomatu

Přestěhovala jsem se hned vedle kanceláří, takže to mám do práce ani ne pět minut. Přesto ale vstávám někdy i v šest ráno. Mám totiž doma roční dcerku a první čtvrthodinku většinou uklízím křupky smíchané s kaší a desítkami hraček, které se válí po zemi.

K snídani většinou ukořistím trochu kaše od dcerky nebo nesnídám nic, protože se potřebuji přesně na minutu vyměnit se slečnou na hlídání, jinak se malá okamžitě rozbrečí, když vycítí můj odchod do práce. Pravidelně se ve výtahu snažím odstranit zbytky kaše ze svého černého trička, protože jiné barvy už nenosím. V tu chvíli poprvé za den spatřuji zrcadlo a raději uhnu pohledem. V životě jsem se ale tolik nesmála, neměla takovou radost z maličkostí a necítila se tak dobře.

Právě dcera je pro mě největší dávkou elánu. Když se vzbudí, strčí mi prst do nosu a vycení na mě svých pět zubů. Takovou dávku životní energie mi nikdy předtím nic jiného nedalo. Ani zelené smoothie, ani hodina kruhového tréninku.

Než se mi narodilo dítě, pravidelně jsem cvičila. Dnes se věnuji vzpírání. Několikrát během dne zhruba po dvaceti opakováních zvedám deset kilo. Před rokem jsem začala na třech kilech, každý měsíc o kilo navyšuji. Myslím, že mi to jde opravdu dobře. Když jsem vyčerpaná, nesnažím se to přebít kofeinem, ale jdu si lehnout. Snažím se jíst hodně zeleniny a ovoce a nestresovat se kvůli zbytečnostem.

Mám dobré vztahy s lidmi kolem sebe a nenechám negativní nebo toxické lidi, aby mi brali energii.

Našla jsem si před rokem mentorku, která mě upozorňuje na mé zlozvyky, upravuje mi time ma­nagement a dala mému životu rytmus. A na psychickou pohodu jsem našla svůj vlastní recept. Nejlepší je přijít z práce domů, pustit si nahlas Daniela Nekonečného, vzít si dceru na koně, dát jí do rukou kastaněty a začít za doprovodu písně Samba King pochodovat po bytě.

Dobrá kondice tkví v práci s myslí. Vědomě jím a žiju

Tomáš Klus (34), písničkář, textař a herec

Každé ráno vstávám přesně v 5:43. Snídám zdravě: v misce mám müsli s hroznovým vínem a banánem a to vše si zaliju acidofilním mlékem. Nebo si dám míchaná vajíčka od své ženy Tamary.

Mám silný vztah ke sportu, dříve jsem se věnoval modernímu pětiboji − na dorosteneckém mistrovství Evropy jsem získal zlatou medaili. V současnosti chodím třikrát týdně například běhat. Každý den se také snažím najít čas na pět Tibeťanů, což je série pěti tibetských cviků na obnovu pohyblivosti páteře. Věřím, že duševní stav vládne i tomu fyzickému. Proto pravidelně do mé ranní rutiny patří i meditace a pomocí dechu krotím oheň mysli. A k tomu mám poměrně slušný trojboj formou dětství svých tří ratolestí.

Za svou neřest považuji kouření. Sice jsem přestal, ale jak říkám, zatím je to v uvozovkách. Dobře vím, že skutečné vítězství se dá oznámit až po letech.

Můj recept na dobrou kondici netkví ve sportu, nýbrž právě v práci s myslí. Všechno, co dělám, se snažím dělat vědomě. Vědomě jím. Vědomě žiju. Znamená to, že řeším, co ve mně daná potravina spustí. Stejně tak to mám s emocemi, snažím se nenechat se otrávit a zároveň nešířit jedy. Když potřebuju zrelaxovat, zavřu se do finské sauny. Nejradši bych tam chodil každý den a obávám se, že ji budu chtít domů a že z toho žena nebude mít radost.

Mám rád, když se díky sportu někam pohybuji. Denně ujedu i 80 kilometrů

Tomáš Šebek (42), chirurg pražské Nemocnice Na Františku a medik Lékařů bez hranic

Den pro mě začíná pravidelně v 5:15. Už léta se snažím vstávat na tři nádechy, ale končí to minimálně jedním zamáčknutím budíku a následným sprintem na autobusovou zastávku. Při jízdě autobusem na vlakové nádraží zkouším ještě usnout, ale mozek už většinou jede minimálně na poloviční obrátky a probírám si denní agendu. Už léta si slibuji, že si ráno uvařím černý čaj a dám si v klidu milovaný jogurt, ale místo toho jen vyletím z postele přímo na ulici. Jediné, co pravidelně dělám, je, že zkontroluji všechny komunikační kanály v mobilu. A to je to jediné, co bych naopak vlastně vůbec dělat nechtěl. Nakonec si v Praze na hlavním nádraží ještě poslepu koupím jogurtové mléko a dvě tvarohové buchty. Budím se teprve ve chvíli, kdy usedám na růžové bikesharingové kolo Rekola a jedu na něm do práce.

Pokouším se teď jezdit celoročně, a i když je to k Nemocnici Na Františku pár set metrů, svěží vzduch a radost z pohybu na kole zvedá náladu. A připomíná mi to Dublin, kde jsem takhle jezdil každý den, když jsem tam pracoval.

Miluju kolo a také běh. Sport beru hlavně jako logistiku při přesunech do práce a z práce, někdy ujedu na kole denně i 80 kilometrů. Sporttestery na rukou mi hlásí, že mám výdej kalorií denně nad úrovní horníka. Myslím, že to stačí, a navíc mám radost, že ten sport není prvoplánový, že se díky němu někam pohybuji. Obtížné bývá akorát udržovat si více než pět skříněk podle toho, kde se zrovna potřebuji převléknout ze zpocených hadrů. Pořád mám na zádech kolem deseti kilo krámů. I díky takovému výdeji kalorií si můžu dovolit svou neřest − sladkosti. Sním dvě tabulky čokolády na posezení a v kavárně si dám klidně tři koláče.

Asi největší neřest ale je, že stále spoléhám na to, že mé tělo ještě dlouhá léta unese nedostatek spánku. Letos mi dalo jasnou stopku. Tak s tím pracuji a pomalu ten boj vyhrávám, aniž by mi scházely drahocenné minuty v bdělém stavu.

Miluji hory, skály a oceán

Lucie Výborná (50), novinářka a moderátorka Českého rozhlasu

Pořád se hýbu, protože bez pohybu je mi těžko. Zimu trávím už mnoho let na skialpech, v létě jsem na skalách nebo ve vysokých horách. Ráda surfuji v oceánu a trávím čas ve vodě. Čím dál od lidí, tím lépe. A v posledních letech se snažím naučit i něco nového: třeba chodit po slacklině nebo žonglovat.

Před třemi lety jsem začala s fyzioterapeutkou cvičit metodu DNS profesora Pavla Koláře. Věřím, že mi pomáhá odstranit špatné pohybové návyky a dovolí mi věnovat se sportu na vyšší úrovni ještě pár let navíc.

Pokud mám dost pohybu, moc se v jídle neomezuji. Když na mě přijde chuť na bramboráky s uzeným a se zelím, dám si je bez výčitek. Hodně času trávím v Alpách lezením a tam jsem také zjistila, že vůbec nemohu proteinové tyčinky a podobné věci. Neváhám tak vytáhnout z batohu camembert nebo něco, nad čím by dietní poradci ječeli hrůzou. Ale pro mě je to stravitelná energie i s tuky, tak co.

Nemám televizi a nezdržuji se příliš na so­ciálních sítích. Dávám přednost kontaktu se skutečnými lidmi. Nejsem otrokem svého mobilního telefonu a vždy se snažím věnovat se přesně tomu, co právě dělám. Jsem na obědě s přáteli, jdu po ulici a dívám se kolem, pracuji, aniž bych dovolila mobilu nebo čemukoli jinému, aby mě to rozptylovalo. Zprávy sleduji jednou, maximálně dvakrát do týdne, ale důkladně a na vybraných serverech. A pokud to jde, jsem venku: na zahradě, na horách, v přírodě. Snažím se nestýkat se s toxickými lidmi a nechodit na zbytečné schůzky.

Po pár minutách v ledové vodě se cítím skvěle

Tomáš Kraus (45), bývalý skikrosař, sportovní manažer

Stravu nemám jako náboženství, ale cítím její vliv na tělo, energii i mysl. Už pět let nejím maso s výjimkou plodů moře. Poslední dobou mám oblíbený dhal z červené čočky a dlouhodobě špagety aglio olio.

Mám moc rád windsurfing, běhání a horské kolo. V posledních letech se hodně věnuji jetsurfingu, což je jezdění na surfu se zabudovaným motorem. Hýbu se třikrát až čtyřikrát týdně. Sport mi pomáhá udržet dobrou náladu a pozitivní náhled na věci.

Už asi sedm let se věnuji práci s pozorností a koncentrací. A snažím se to spojit s pohybem. Prakticky to vypadá tak, že si ráno přivstanu, posadím se a v klidu cvičím. Je to tak trochu meditace. Pomáhá mi to dobře se naladit do každého dne i zvládat těžké životní situace.

Rád se také otužuji. Na vlastní kůži si přitom člověk ověří, že když se pro něco rozhodne, zvládne cokoliv. Po pár minutách v ledové vodě se cítím skvěle. Při otužování se pravidelně potkávám s dobrými lidmi, a navíc jsem zdravější.

Maso i průmyslově zpracované potraviny jím minimálně

Hana Fořtová (28), spoluzakladatelka a ředitelka značky Frusack

Z mého jídelníčku v posledním roce téměř vymizelo maso a je založený hlavně na zelenině v různých úpravách. S rodinou rádi nakupujeme na farmářských trzích nebo v malých farmářských obchodech. Snažíme se vynechat průmyslově zpracované potraviny, abychom měli kontrolu nad tím, co opravdu jíme. Co si určitě nemůžu odpustit, jsou sýry nebo sušená rajčata.

Ráda chodím plavat a běhat. Pokud se mi nepodaří zajít do posilovny, cvičím doma. Vždy když mi pohyb vypadne z každodenní rutiny, okamžitě cítím pokles energie. Dávám přednost pohybu hned po ránu, skvěle se tak nakopnu do zbytku dne. Snažím se hýbat minimálně dvakrát do týdne. Pohyb je pro mě jedním z nejlepších nástrojů, jak se držet fit, fyzicky i psychicky.

Mám za sebou období, kdy jsem neměla v hlavě nic jiného než práci, vše si moc brala a neuměla vypnout. Na psychice se to začalo podepisovat opravdu hodně a musela jsem udělat spoustu změn. Chodila jsem na psychoterapii, měla osobního kouče. Je dobré si umět přiznat, že člověk se z té situace už neumí dostat sám.

Práci si už nějakou dobu snažím nenosit domů, večer a o víkendech se soustřeďuji skutečně jen na sebe a na rodinu. Hodně mi pomáhají jiné aktivity, při kterých vypnu a na chvíli na práci zapomenu. Díky tomu jsem mnohem efektivnější a kreativnější. Chodila jsem třeba na kurzy malování. Během psychoterapie jsem se naučila také řadu technik a dechových cvičení, která mi pomáhají s koncentrací. Jednou za čas se také snažím změnit prostředí a utéct z civilizace někam do přírody.

A v neposlední řadě každé ráno začínám ledovou sprchou. Zvykla jsem si na to tak, že když jsem někde, kde neteče dost studená voda, jsem z toho nesvá.

Hlavu si čistím při jízdě na koni a omezuju koukání do mobilu

Eva Samková (26), snowboardistka

Ráno se pomalu probudím, a pokud je dostatečně studená sprcha, tak si ji dám a jdu si připravit kafe a snídani. Předtím si udělám pozdravy slunce a pak si připravím filtrované kafe. Pokud mám chuť na sladkou snídani, připravím si kaši z quinoy s arašídovým máslem a tvarohem, a když mám chuť na slanou, tak chleba a omeletu z vajíček. Anebo si dám granolu, kterou si dělám sama. Většinou si ráno beru také tablety magnezia kvůli tréninku a pocení a mladý ječmen nebo chlorellu.

Sport mám ráda, i když mám tréninky šestkrát týdně. Ráda si zaběhám, zajezdím na kole − třeba takové lehké turistické sjezdíčky. Baví mě to a trochu to připomíná snowboardcross. Jsem šťastná, že jsem v lese a jedu nahoru nebo dolů. A myslím, že mě to připravuje i na snowboard.

Ze zdravých jídel ráda jím čočkový dhal nebo salát. Mám ráda i všechny různé pečené zeleniny, k nim připravuju dobrý dresink s tahini. A i ta méně zdravá jídla se snažím přetvořit v něco zdravějšího.

Mojí neřestí jsou sladké a tučné věci. Raději si dám míň přílohy, ale tučnější tu druhou část. Proti těmhle neřestem bojuji tak, že se snažím nenudit. Když mám čas, snažím se číst knížku nebo se na něco dívat a chuť na sladké mě přejde.

O své psychické zdraví pečuji tak, že se obklopuji lidmi, kteří mi mají co dát a které mám ráda. Jsou to normální lidé, kteří se mi nebojí říct kritiku a berou mě takovou, jaká jsem. Víc taky čtu a chodím do přírody. Hlavu si čistím při jízdě na koni nebo jen tím, že se jdu projít do lesa. Bojuji s neustálým rozrušováním mobilem, což se snažím omezovat a pak se cítím mnohem líp.

Mám rád kryosaunu i procedury na zvýšení výkonu a imunity

Lubo Smid (31), spoluzakladatel a ředitel společnosti STRV

Už dva roky většinu času držím poměrně striktní keto dietu, která je založená na úplném odstranění cukrů a sacharidů z jídelníčku. Je to způsob stravování, který naprosto vyhovuje mému životnímu stylu a častému cestování.

Výhodou je, že mám celý den dostatek energie, protože se mi nemění hladina cukru v krvi. Keto je pro mě ideální také proto, že nemusím moc řešit, v kolik budu jíst. Čas od času si dám pauzu a trochu podvádím, ale zdravě se stravuji většinu dní.

Sportuji takřka každý den, snažím se držet alespoň pět tréninků v týdnu. Když se ke sportu nedostanu, chybí mi. V poslední době se mi nejvíc líbí tréninky HIIT (high intensity interval training). U těch mi někdy stačí 30 minut, během kterých se v pozitivním smyslu "zničím" tak, že to cítím ještě dva dny.

Navíc mě baví, že po cvičení jsem plný endorfinů. Nejčastěji v rámci HIIT běhám na pásu maximální rychlostí, kterou mi pás dovolí.

V poslední době jsem začal dělat dechová cvičení. Párkrát za den se pořádně prodýchám a hned je mi lépe. Nevydržím moc dlouho v klidu, a tak je fajn, že s dýcháním lze začít už třeba na pár minutách. Postupem času bych se rád dostal i k meditaci, ale to pro mě bude bohužel ještě dlouhá cesta.

Jednou za rok se snažím na 14 dní zcela vypnout. Z telefonu vymažu e-mail a všechny pracovní aplikace a vyrazím za dobrodružstvím. Je důležité umět se od práce odpojit. Za tak krátkou dobu se stejně nic závažného nestane. Člověka to hezky nastartuje a pak zase může delší dobu fungovat a být stále na příjmu.

Hodně cestuji i během roku, tak to může někomu přijít, že jsem na dovolené stále. Ale je to spíš o tom, že jsem schopný pracovat odkudkoliv a kdykoliv. Protože jsme zaměření na americký trh, nedělá mi problémy pracovat ve dvě hodiny ráno.

Součástí mého každotýdenního programu je klasická sauna a kryosauna, tedy terapie chladem.

Když jsem v Los Angeles, rád navštěvuji Bulletproof Labs. Tam jsem byl již na různých procedurách na zvýšení výkonu, imunity, ale například i síly kostí, kdy se prostřednictvím speciálního přístroje v kostech udělají minifraktury, které během hojení kost zesílí.

Také jsem si nechal udělat genetické testy DNA, které člověku řeknou, na co je náchylnější a na co si má dát pozor.

Jako základ mi přijde své zdraví měřit od váhy přes pulz a krevní tlak až po rozbor krve a detailnější analýzy. Díky moderním technologiím je to celkem jednoduché. Důležité je ale samozřejmě také vyhodnotit, jaké aktivity a návyky člověku prospívají a naopak.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin.

Související
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru