Ekonomice západního světa se očividně moc růst nechce. Každopádně ne tolik, kolik bychom po ní chtěli. Přestože západní státy dopují ekonomiku horem dolem (dluhem i levnými penězi), ekonomika naší západní civilizace neroste nic moc. Jakpak by asi rostla, kdybychom měli vyrovnané rozpočty a nekrmili ji deficity? Jakpak by rostla, kdyby úrokové sazby nebyly na nule, ale na standardní výši? Nerostla by skoro vůbec, od hospodářské krize by se ekonomika plácala ve stagnaci. V nejlepším případě.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Komentáře ke článku

koklar 12.10.2019 10:06
Doporučení je v podobě MMT, ten první kdo ji zavede na tom nejvíce vydělá.
Ivo Pleschinger 11.10.2019 09:47
Přiznejme si, pane Sedláčku, že žít na dluh je extrémně nespravedlivé. Nikoliv však tolik k naší budoucnosti a dalším pokolením, jako spíše ke zbytku světa. Pokud žijeme ve světě, kde je naše měna chápána jako rezervní či clearingová (vedle USD, JPY, CHF to nepochybně je i EUR), nikdo reálně nepřizná, a ve výsledku ani nedopustí, aby se to zhroutilo. Nikdo nikoho ani neztrestá za překročení pomyslných hranic zadlužení. Vědouc si naší beztrestnosti, zneužíváme toto postavení k požrání všeho ostatního, k nezdravé kumulaci hodnot, vykořisťování světa. Ovšem nejde si říci: "nedělejme to", pokud se pohybujeme v těžce konkurenčním prostředí, kde především Čína mílovými kroky dohání západ, v Africe jej již předehnala. A tak se dopujeme ne proto, abychom zakryly dluhy či si malovali krásná čísla, ale abychom nezůstali pozadu. Tady se hraje vyšší hra - hra o moc. To není levičácké postesknutí nad během světa, ani nevolám po revoluci. Však už to pár desetiletí funguje, tak to jako krátkozraké lze hodnotit jen stěží. Klidně můžeme dopovat ještě pár dalších let či desetiletí. Jen my, Češi, nemáme to euro, my se s naší korunou musíme mít na pozoru, neboť jsme mnohem ohroženější druh nežli taková Itálie, Belgie či Francie. My jsme tak na úrovni Argentiny - s více či méně fixním kurzem k jedné z hlavních světových měn, dýcháme nahoru a dolů s většími ekonomikami a doufáme, že naše vychytralost nám dopomůže k pár drobkům navíc. Ovšem i takové Řecko, jedoucí na stejné vlně jako mnozí jiní, také označili za černého koně a v rámci záchrany ostatních zemí, Itálie především, a záchrany měny samotné, mu naordinovali přísnou léčbu. V celkovém pohledu jsou to ale jen drobná klopýtnutí, ve vojenské hantýrce přijatelné ztráty, protože systém jede dál, dluhy a vlastnictví se kumulují a mocenské soupeření pokračuje. A právě toto změnit, bez nějaké skutečně hluboké krize, která by nás přivedla k pokání, po němž voláte, není možné. Nejsem volič levého politického spektra, ale Paroubek, ač jej v oblibě skutečně nemám, kdysi řekl něco přesahující rámec běžného vnímání, skoro bych řekl i moudrého: "dluhy se přece nesplácí". Pro velké hráče, k nimž patří i státy, platí, že dluh zaplatíte jiným dluhem. V dnešních časech dokonce se záporným úrokem! Jak zvrácený ten svět je, když jste za dluhy dokonce odměňován. Ono je také možné, že se nyní chceme prodlužit k bezdlužnosti. Kdyby to jen mohlo platit i pro ty neobyčejnější lidi! To by pak byla nirvána!
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru