Digitalizace průmyslu se v Česku objevila jako velké téma před několika lety. Jak se z vašeho pohledu v českých firmách rozvíjí? A splňuje rychlost adaptace firem vaše očekávání?

Splňuje pouze částečně. Roste povědomí o tom, že digitalizace v průmyslu je důležitá, ale k jejímu zavádění stále ještě chybí ucelený a promyšlený přístup. Firmy by měly mít jasnou digitalizační strategii a věnovat se jí koncepčně. Je vidět výrazný rozdíl mezi velkými a případně nadnárodními firmami a těmi malými a středními. Ty velké si mnohem více uvědomují, že konkurenceschopnost na trhu si udrží, pouze pokud půjdou cestou digitalizace. Bývá v nich více zakořeněná snaha o efektivitu a pružnost a schopnost reagovat na měnící se podmínky. Možná hraje roli i globální tlak. Na druhé straně je řada malých a středních českých firem, které si myslí, že digitalizace pro ně není aktuální téma a současný systém výroby bude vyhovovat i nadále. Já jsem ale přesvědčen o tom, že firmy začnou zanikat právě v důsledku toho, že zaspaly vstup do éry digitalizace.

Podniky, které se rozhodly do digitalizace vstoupit, však často postrádají ucelenou koncepci, strategii, vizi, kam se chtějí dostat. Nemám samozřejmě nic proti dílčím, postupovým řešením − snad žádná firma si dnes nemůže dovolit naráz vše digitalizovat, musí postupovat v logických krocích. Ty by ale měly být součástí určité ucelené strategie. Firmy často mají chuť digitalizovat, ale využívají různá oddělená řešení, která spolu v dalších fázích nebudou moci komunikovat, případně si to vyžádá obrovské úsilí a náklady.

Co by takovým firmám pomohlo?

Určitě následování dobrých příkladů z praxe. K tomu ostatně může pomoci i Národní centrum pro Průmysl 4.0, jehož jsme spoluzakladatelé. Tam by se právě takové příklady měly ukazovat. Malé firmy mají možnost se v centru poradit s odborníky a řešit konkrétní problémy, ale i pochopit problematiku digitalizace v celé šíři. V takzvaném testbedu pak mohou simulovat konkrétní řešení a vyzkoušet si ho ještě před nasazením v reálných podmínkách. Podobné testbedy navíc už jsou nebo vznikají v dalších městech − Ostravě, Brně, Plzni či Liberci. Jejich síť tak bude velmi dobře rozprostřena po celé republice.

Velmi důležité je, jakou vizi a přehled o digitalizaci má management nebo vlastník firmy. Někdo žije stále v dimenzích levné pracovní síly a dovozu zaměstnanců ze zahraničí a v tom vidí svou konkurenční výhodu. Takových firem ale bude čím dál méně.

Tlak velkých firem na své dodavatele tedy zatím digitalizaci dostatečně nerozhýbal?

Ke všem firmám to ještě nedošlo. Ale jakmile začnou brzdit svého odběratele, budou mít velký problém. A k tomu dojde relativně brzy. Když to zjednoduším, digitalizace je životně důležitá jak pro dodavatele komponentů, tak i pro výrobce finálních produktů. Pro tu první skupinu především proto, aby vůbec v dodavatelském řetězci zůstala − v opačném případě bude nahrazena někým jiným. U firem, které dělají finální výrobky, jde hlavně o flexibilitu, zrychlení inovačního cyklu nebo schopnost reagovat na individualizovanou poptávku. Pokud to nebudou schopné nabídnout, jejich prosperita je ohrožena.

Jak jsme na tom v porovnání s vyspělými zeměmi v Evropě, například Německem?

Na úrovni velkých firem jsme myslím srovnatelní, u nich je zavádění digitalizace hodně motivováno globálním pochopením této problematiky a vnímáním všech souvislostí světových trhů. Na úrovni malých a středních firem zaostáváme, tam je třeba směrovat podporu. Musí ale nejdřív dojít k tomu, že to samy pochopí − nikoho nelze podporovat proti jeho vůli.

Co by se tedy dalo udělat lépe?

Jedno přísloví říká, že koně k vodě přivedeš, ale pít ho nepřinutíš. Rozhodnutí a pochopení, že digitalizace je nevyhnutelná, za firmu nikdo neudělá. Nepomohou přesvědčování nebo investiční pobídky. Může pomoci vzdělávání nebo ukazování dobrých příkladů. To je revoluční na Průmyslu 4.0 − ne technologie, ale změna myšlení. Majitel či manažer si musí uvědomit, že pokud nezačne dnes, zítra bude pozdě. Teprve potom mohou nastoupit systémy nejrůznějších podpor a pobídek, spolupráce s univerzitami, testbedy, spolupráce s velkými firmami a podobně. Ty tu však dnes už jsou. Například vláda změnila pobídkovou strategii, nově musí jít o výrobu s vysokou přidanou hodnotou spojenou s výzkumem, vývojem a inovacemi. To je jediná cesta, jak posunout český průmysl z čistě dodavatelského na produktově inovativní.

Digitalizace přináší úplně nové obchodní modely. Potíž je ale v tom, že ty staré zaniknou a ty nové se stanou obchodním standardem. Kdo to včas nepochopí, zůstane mimo hru.

Siemens se angažuje také v podpoře zmiňovaných testbedů, testovacích center pro průmyslovou digitalizaci. Jaký je o ně zájem?

Mohl by být větší. Z toho plyne i obava o budoucnost malých a středních firem. V ideálním stavu by kapacita testbedů měla být obsazená na měsíce dopředu. K tomu ale máme ještě daleko. I to je signál, že něco není v pořádku. Přitom je to pro firmy ideální příležitost, jak si svou koncepci digitalizace vyzkoušet s minimálními náklady.

Ve vašich závodech v Česku naopak postupuje digitalizace poměrně rychle. Kdy budete mít takzvaně hotovo?

Doufám, že toho nikdy nedosáhneme. Technologie se totiž neustále vyvíjí. Když jsme zhruba před pěti lety začali mluvit o Průmyslu 4.0, například umělá inteligence byla zmiňována spíše okrajově. Dnes se dostává do popředí zájmu. Naše řídicí systémy již v sobě obsahují moduly s umělou inteligencí a teď se tato výhoda projevuje. Děláme všechno pro to, aby nám neujel vlak. Ten jede pořád dopředu, nemá konečnou, určitě ne v horizontu našich generací.

V každém z našich závodů zavádíme digitalizaci postupně, každý má svou strategii a experty, kteří na tom pracují. Například ve Frenštátu vyrábíme velké elektromotory. Člověk by si řekl, že takové motory se vyrábí ve velkých sériích. Ve skutečnosti ale v průměru na jednu zakázku připadají necelé dva motory. A na výběr jsou desítky tisíc různých variant. To by bez digitalizace nebylo možné zvládnout. Díky ní jsme v tomto závodě zvedli obrat o 70 procent, k čemuž jsme potřebovali jen o čtvrtinu více zaměstnanců. Zvýšila se také kvalita a výrazně se zkrátila doba dodání zakázky. Potřebuje někdo ještě další argumenty pro digitalizaci?

Co vás v rychlosti zavádění digitalizace limituje?

Určitě bychom přivítali, kdyby bylo na pracovním trhu více IT expertů a odborníků s vysokoškolským vzděláním v oblasti nových technologií. Ale především si na všechny tyto změny musíme vydělat. Proto je zavádíme v takových krocích, které mají rychlou návratnost a generují prostředky pro další fáze digitalizace.

Na brněnském veletrhu mimo jiné představíte své pokročile digitalizované výrobní závody ve Frenštátu a v Mohelnici, na co dalšího můžete návštěvníky pozvat?

Největším lákadlem bude asi závodní motocykl Honda CBR 600 RR, na kterém budeme trochu netradičně demonstrovat možnosti naší cloudové platformy MindSphere. Jde o motocykl jedné naší kolegyně, specialistky z týmu MindSphere, která na něm ve svém volném čase závodí. A napadlo ji využít náš cloud pro pokročilý sběr a vyhodnocení provozních dat − například rychlosti, teploty zadní pneumatiky, náklonu a podobně. Na základě těchto dat pak může vylepšit techniku jízdy.

Zajímavým exponátem určitě je také nový řídicí systém Sinumerik One pro CNC stroje, který má v sobě nativně integrované digitální dvojče. To umožňuje zrychlit virtuální simulace a integraci systémů. Návštěvníkům nabídneme i řadu dalších zajímavých exponátů včetně ukázky 3D tisku.