Dostupné umění? Není to trochu paradox? Velké umění přece není dostupné všem. A to ostatní je lidové, prostě bezcenné, něco, co se do galerie ani nedostane. Jak asi uvažují obvyklí frekventanti sociálních reality show, jejichž byty vidíme na televizních obrazovkách? Pro ně je umění to, co se jim líbí. Tak by to mělo být v případě vysokého i nízkého umění, jak si dále povíme.

I lidé, kteří nemají zrovna přebytek peněz, se obklopují různými artefakty. Něco jim darují příbuzní či kamarádi, někde jsou sami tvořiví podle kutilských tutoriálů, jinde se výzdoba řeší osobními sbírkami předmětů, plakáty nebo plátny z Ikey. Většina lidí ani neví, jaké jsou možnosti, nebo je to zase až tak moc netrápí.

Existuje nicméně i řada lidí, kteří by o umění zájem měli, ale informace o něm jsou pro ně příliš vzdálené, stejně jako celý obor, o němž podobně jako o trhu s uměním kolují různé neblahé zvěsti. Věřte však tomu, že i za málo peněz si můžete pořídit kvalitní kousek, který po delším čase − jaký představuje dejme tomu jedna generace − bude vzácností a památkou.

Jak každý od dob masové tiskové reprodukce ví, umělecká díla takto šířená jsou stále originály, ale existují ve více kusech v omezeném souboru. Proto jsou cenově dostupné právě třeba grafické listy již uznávaných nebo i velmi slavných umělců. Stejně tak jsou ale dostupné originální autorské kresby či akvarely, protože jsou dnes považovány za cosi jako vedlejší produkt tvorby.

To byl poněkud zdlouhavý úvod, ale teď se dostaneme konkrétně k současným možnostem dobrého nákupu. První pravidlo zní: Kupte si opravdu jen to, co se vám skutečně líbí, co ve vás vyvolává dobré emoce, a umíte si představit, že s tím budete žít.

Mám na to jen tolik

Tomáš je fyzioterapeut. Po absolvování sportovní fakulty přicházel do styku nejdříve jen se sportovci a trenéry. Později nastoupil do soukromého rehabilitačního střediska, kde "napravoval" lidi nejrůznějších profesí. Vždycky si s nimi povídal, aby se uvolnili, ptal se na jejich práci i proto, aby věděl, co jejich tělo celé dny dělá. Když jsem se mu dostala na lehátko a zeptal se mě na práci, odpověděla jsem a Tomáš dlouho mlčel. Pak odvětil, že o takové práci nikdy neslyšel. Po zbytek terapie jsme dost mlčeli. Na konci se mi svěřil, že si s přítelkyní zařizují byt a že by chtěli koupit nějaký abstraktní obraz, protože něco takového viselo u jeho rodičů. "Někdo by řekl, že jsou to jen nějaké čmáranice, ale já si myslím, že se to aspoň neokouká," svěřil mi Tomáš. "Chtěl bych si něco koupit, ale dám za to maximálně 25 tisíc."

Tak to je výzva, řekla jsem si. A tím začalo moje pátrání po dostupném umění. Nabídla jsem Tomášovi pět možností od kreseb, grafik až po obraz (vše od známých autorů) bez udání konkrétní ceny, aby se mohl svobodně zamilovat. Vybral si tu nejdražší věc a šel do toho.

Protože nemohu prozradit, které dílo si Tomáš vybral, nabídnu široké spektrum možností, co lze zakoupit už například od tří tisíc zhruba do 50 tisíc korun. Nebojte se toho, že budete muset do ateliéru za umělci (jejich číslo a adresa se stejně nedají sehnat), protože se přece říká, že tam je k dostání umění bez provizí a bez daně.

Takhle však vůbec neuvažujte, nejdřív se chvíli rozhlížejte a vybírejte. Přemýšlejte, co vám konvenuje a proč, zkuste si představit, jestli vás to bude bavit i za 10 let, za dalších 30 a co s tím jednou udělají vaše děti. Protože pro vás nejde o malé peníze, je třeba zvážit všechna pro i proti.

Kupujte si dílo, jako by mělo být na celý život. Protože to vám nakonec radí každý prodejce nemovitostí. Čím víc budete dílo milovat, tím méně vás bude trápit jeho budoucí cena. Když se zněkolikanásobí, bude příjemnou rezervou na horší časy. A pokud nebudete prodávat, budete na něj ještě pyšnější.

Stále předpokládáte, že se vás tento typ investice netýká? Pozor, jde tu o částku 10 tisíc korun a někdy i o něco méně. Ano, i za takovou sumu lze koupit skvělé umění. Když trochu přihodíte, už v rozmezí 20 až 30 tisíc nakoupíte skvosty. Mluvíme tu například o grafikách Zdeňka Sýkory (1920 až 2011) nebo kolážích umělce a básníka Jiřího Koláře (1914 až 2002). Pořád je lze zakoupit v aukčních síních zhruba za 20 až 30 tisíc.

Přejete si něco, co doprovázelo vaše dětství nebo dětství vašich rodičů a babiček? Krásné grafiky Josefa Čapka či Adolfa Borna jsou velmi levné. Bojíte se jít na aukci, kde se prodává za desítky milionů? Nechoďte, najděte si internetové katalogy již uzavřených aukcí a budete překvapeni, kolik právě drobných a levných položek nebylo prodáno. V českých seriózních aukčních síních se nemusíte bát falz. Těmto obchodníkům by nestálo za to podvádět své klienty. Mají dobrou pověst a důvěru všech podporují. Mezi aukční subjekty, kde se objevuje spíše levné zboží, patří například Prague Auctions, Art Consulting nebo Sýpka.

Pokud chcete jít jen na radu k odborníkovi, běžte do komerčních galerií. Neziskové instituce takové poradenské služby neposkytují. Každá tržní galerie, ať už nabízí velké hvězdy od nás či ze zahraničí, vám samozřejmě nabídne i levné zboží, nebo vám tam aspoň někdo poradí s konkrétním přáním. Toužíte-li po známém jménu jako Milan Grygar, Jan Knap, Petr Nikl, Tomáš Císařovský, Antonín Střížek nebo Ivana Lomová, zkuste třeba 8gallery v Karlíně. Nejste-li z Prahy, pilně googlujte. Každé větší město dnes má zajímavé komerční galerie.

Něco divokého

Eliška je na mateřské dovolené a schází se se svými kamarádkami a jejich dětmi v ­child friendly prostorách. Stěžuje si oprávněně na to, že jít s dítětem do galerie − i kdyby jen na vernisáž − není úplně komfortní a galeristé i umělci jsou na pobíhající ratolesti poměrně hákliví. "Ráda bych si něco pořídila, ale vzhledem k provozu naší domácnosti spíš něco trochu punkového a odolného, abych pořád nevyšilovala, že se to rozmlátí," svěřuje se. "Prostě spíš něco mladého a divokého, ale mně se zdá divoké i to, co jiným přijde krotké. Neumím to porovnat, nevím, kde bych toho viděla víc najednou, na jakou výstavu jít."

Eliščiny požadavky vrchovatě naplní studenti uměleckých škol. Veřejné výstavy klauzurních či diplomových prací se konají pravidelně a vysokých uměleckých škol najdeme dost po celé republice. Návštěva školy je neformální, v podstatě tam můžete zajít kdykoliv a něco si vyhlédnout nebo se s někým i seznámit a popovídat si. Umělecké školy lze tímto způsobem kontaktovat i v zahraničí.

Existuje také poměrně dost neziskových galerií zaměřených na mladé umění, kde je možné inspirovat se a najít směr, o který nám jde, konfrontovat různé současné projevy. Protože pokud je zájemce odvážný, nemusí si z galerie, školy či ateliéru odnášet "jen" grafiku nebo kresbu. Může jít o nějaké konceptuální dílko a jeho stopu. Jmenovat můžeme například ústřižek prezidentské standarty skupiny Ztohoven z akce Decentralizace moci.

Každý si zkrátka může najít své umění. A když s ním nějakou dobu žije, zjistí, že to je láska na celý život. A pokud je skromnější, je ještě milovanější.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin.

Související