Když v roce 2015 Evropská komise navrhla automatický systém, jak registrovat žadatele o azyl a hlavně jak je rozdělovat podle předem stanovených kvót, jen se pokoušela kompenzovat neschopnost členských zemí dosáhnout dohody v tak citlivém tématu. Výsledkem byl politický konflikt, který rozdělil Evropu podle severojižní i podle západovýchodní osy a šest zemí střední a východní Evropy včetně Česka systém odmítlo. Kritický problém zůstal a nejvíce přistěhovalců, ať už přicházejících po souši nebo připlouvajících přes Středozemní moře, nadále zůstávalo v několika státech, jen jich někdy bylo nejvíce v Řecku a jindy v Itálii.

Co se nepovedlo před čtyřmi roky, se pokusila dát dohromady skupina členských zemí Evropských unie při schůzce ministrů vnitra na Maltě. Jednání předcházel jistý optimismus, protože v Římě se tento měsíc ustavila nová vláda, tentokrát bez Ligy, jejíž lídr Matteo Salvini vyostřenou protiimigrační rétorikou dokázal během roku a půl zdvojnásobit voličskou podporu. Nová italská vláda má všechny důvody vyjednat novou dohodu o zacházení s imigranty, protože by tak Salvinimu sebrala vítr z plachet. Jedna věc jsou plány a druhá politická realita. Ta je taková, že i když se na Maltě mluvilo o automatickém, ale dobrovolném systému přerozdělování, tak například italský premiér Giuseppe Conte ještě před schůzkou volal po sankcích vůči těm zemím, které uprchlíky nebudou přijímat a odmítnou se tak podílet na společném řešení.

Celé debatě pomohou úvahy o prevenci imigrace už na africkém území jen částečně. I kdyby se uprchlíky dařilo udržet například v Libyi anebo pokud by i velká část z nich žádala o azyl třeba ve Rwandě, stále jich dost dorazí na severní břehy Středomoří. Jejich počet v meziročním srovnání po dlouhé době začal narůstat a Itálie za minulý týden zaznamenala na tři stovky případů, kdy se imigrantům podařilo přistát. A odpověď na otázku, co s nimi, nadále Evropu rozděluje.

Související

Komentáře ke článku

Lucie Bernaťáková 25.09.2019 06:59
Dlouho hledaným receptem by podle mě bylo přerozdělení nákladů na uprchlíky rovnoměrně mezi všechny členské země dle počtu jejich obyvatel. Tyto finanční náklady představují vlastně jediná negativa, která pobyt uprchlíků v zemích přináší. Alespoň mi při mých ne moc obsáhlých vědomostech čerpajících pouze ze zběžného čtení médií není znám žádný jiný negativní dopad na hostitelskou zemi. Kriminalita se prokazatelně nezvyšuje, práce spojená s péčí o uprchlíky financovaná celou EU by naopak mohla snížit nezaměstnanost v hostitelské zemi, nehledě na vyřešení problémů se stárnutím populace a kolabujícím důchodovým systémem. Všechny země by se tak stejným dílem podílely na všech nákladech na azylové řízení, bydlení uprchlíků, zdravotní péči, školství atd. (zde je podmínkou aby se opravdu jednalo o všechny náklady). Při čemž uprchlíci by si sami neomezeně volili zemi, ve které chtějí žít. Země jako Itálie, Řecko, Německo by tedy nenesly žádné náklady navíc oproti zbytku EU, čerpaly by pouze výhody plynoucí z pobytu uprchlíků v jejich zemi. Časem by tyto výhody spojené s pobytem uprchlíků mohly být dokonce vyčísleny a platícím avšak nehostitelským zemím zpětně finančně kompenzovány.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru