Předpovídání budoucnosti je řemeslo nejspíš staré jako lidstvo − a vždycky rizikové, protože nesplněné předpovědi nebezpečně přivolávaly hněv davu i mocných. Šikovní jasnovidci proto věděli, jak na to. Zásada první: předpovídat tak, aby si to každý vyložil po svém, a přesto jasnovidec mohl říct: "Vy jste mě jen špatně pochopili". Mohla by se nazývat též delfská, ovšem i takový Nostradamus s tím uměl zacházet. Nedávno jsem se například dočetl, že předpověděl i požár katedrály Notre-Dame − škoda jen, že se na to přišlo až dodatečně.

Probíral jsem se svým archivem a zjistil zajímavou věc: přibližně až do konce 60. let nás čekaly jen samé skvělé věci: zahnaná rakovina, energie zadarmo díky termojaderné fúzi, osobní letadlo pro každého, prázdniny na Měsíci… Pak ale na jasnovidce padl nějaký splín nebo co a dopadlo to takhle: asteroidy, komety, pandemie, počítačový kolaps 2000, globální usmažení… Nebo to nebyl splín, ale zjištění, že katastrofy se prodávají lépe? Nebo dokonce poznání, že s deprimovaným davem se lépe manipuluje?

Bylo by proto zajímavé založit nějakou instituci, která by všechny předpovědi sbírala a vyhodnocovala jejich plnění. Myslím ale, že by ji hodně lidí nemělo rádo, takže by se procesu ověřování nejspíš nedožila. Důležité je ostatně něco jiného: neplní se ani předpovědi moc skvělé, ani moc temné. Vesmír má rád rovnováhu a většinou si vždycky najde cestu, jak se extrémům vyhnout.

Související