Kandidáti Demokratické strany ucházející se o funkci prezidenta Spojených států horečně hledají témata, jimiž by oslovili voliče. Za rok vzplane závěrečná bitva o to, kdo vyzve Donalda Trumpa, ale přípravné útoky jsou v plném proudu. Zbrojí se na všech frontách.
Nový energetický úděl
Demokratičtí uchazeči o nejvyšší funkci se v bratrovražedných diskusích navzájem osočují v televizních debatách, vyčítají si minulé poklesky a přicházejí s novými a novými náměty podle hesla "Slibem nezarmoutíš". Navrhují někdy až fantastické plány, ovšem nejen s novináři, ale i někdy sami mezi sebou se přou o to, zda jsou jejich projekty vůbec realizovatelné. Jinými slovy, kolik by stály a za jak dlouho by se mohly stát skutečností. Někteří novináři vypočítali, že splnění všech slibů demokratických kandidátů by si vyžádalo asi 210 bilionů dolarů! A jejich realizace by trvala nejméně 10 let.
Z této ohromující částky by připadla téměř polovina − 94 bilionů dolarů − na odhadované náklady na Green New Deal, což je energetický projekt na využití obnovitelných zdrojů, který řada uchazečů nějakým způsobem podpořila.
95 000 MWh
Kalifornie je již nucena omezit produkci téměř 95 000 MWh elektrické energie uzavřením nebo zmenšením větrných a solárních farem. Tamní energetická síť nebyla schopna takový energetický přebytek zvládnout.
Jako první si vzpomněla na tematicky podobný plán prezidenta Baracka Obamy aktivistka Alexandria Ocasio-Cortezová, která byla loni zvolena do Sněmovny reprezentantů. V průhledné narážce na geniální Nový úděl (New Deal) prezidenta Franklina D. Roosevelta, který vyvedl USA z hospodářské krize, mimo jiné navrhuje, aby se Spojené státy do 10 let staly zcela nezávislými na fosilních palivech i na jaderné energii. Základem je soustava obnovitelných energetických zdrojů, náhrada letadel rychlovlaky a aut elektromobily.
I další uchazeči o prezidentskou kandidaturu za Demokratickou stranu tento návrh dále rozvádějí, prohlubují a prodražují. Vedoucí postavení mezi nimi zaujímá nezávislý radikální senátor Bernie Sanders, který se už před čtyřmi lety neúspěšně snažil o nominaci za demokraty. Nyní chce zásadně změnit americkou ekonomiku na další desetiletí.
Jeho energetický plán by vyžadoval 16,3 bilionu dolarů z veřejných rozpočtů na přechod Spojených států na využívání obnovitelné energie na 100 procent do roku 2030 a k dosažení úplné dekarbonizace do roku 2050. Bernie Sanders však tvrdí, že plán by se za 15 let "zaplatil sám", a to díky novým daním a 20 milionům nových pracovních míst, které by plán vytvořil. Rovněž by prý snížil vojenský rozpočet a takto získané peníze by použil na výrobu "čisté" energie.
New Deal čili Nová dohoda prezidenta Franklina Delana Roosevelta stála asi 780 miliard dolarů, očištěno o inflaci (podle odhadu Federální rezervní banky). To znamená, že Sandersův návrh by byl více než 20krát dražší než jeho pravzor.
Kromě ekonomické roviny má návrh samozřejmě politické pozadí. Výstavba nových energických kapacit na bázi obnovitelných zdrojů by podle představ Sanderse měla probíhat v gesci ministerstva energetiky, což by znamenalo, že budou ve vlastnictví státu. Bernie Sanders také slibuje veřejně vlastněný internet a regionální vysokorychlostní železnici a 500 milionů dolarů na pomoc zemědělcům při přechodu na "ekologické zemědělství".
Sluneční stát
Kalifornie, jeden z nejbohatších amerických států, má přezdívku Golden state nebo Sunny state, protože se chlubí atraktivním průměrem 290 slunečních dní v roce. Sluneční energie dnes možná znamená více než zlato.
Díky svým klimatickým podmínkám slouží Kalifornie jako příklad úspěšného využívání sluneční a větrné energie. Stejná situace samozřejmě není v ostatních státech USA.
Kalifornie téměř dosáhla mnoha svých energetických cílů, které byly původně plánovány do roku 2030. Jednoduše řečeno, je téměř o deset let před plánem. A přesto je stále pod tlakem nových ekologických iniciativ. Jednou z nich je nařízení, že všechny nové domy stavěné od roku 2020 musí mít nainstalovány solární panely.
Je tu ovšem háček. Solární panely vytvářejí 300krát více toxického odpadu na jednotku vyrobené elektřiny než jaderné elektrárny. Alespoň to tvrdí nejnovější zpráva americké agentury Environmental Progress (EPP). Podle ní se v solárních panelech používají těžké kovy, včetně olova, chromu a kadmia, které mohou poškodit životní prostředí. V jiných státech by to možná byl krok správným směrem. Avšak tím, že nové domy přidají do sítě opět více energie, přispěje tato nová politika pouze k prohloubení současné "energetické krize" přebytku.
Od dubna 2018 byla Kalifornie nucena už omezit produkci téměř 95 000 MWh elektrické energie uzavřením nebo zmenšením větrných a solárních farem. Takové množství elektřiny mohlo snadno napájet 15 milionů domácností plné dvě hodiny.
Příčina? Energetická síť v Kalifornii bohužel nemůže takový energetický přebytek zvládnout. A provozovatelé těchto zařízení budou mít výrazně menší zisk.
Jedním z možných řešení by bylo zvětšení kalifornské energetické sítě. Tato možnost by však byla bezpochyby drahá. Jako další eventualita se nabízí dodávání přebytečné energie do jiných potřebných států, i když by se tento plán pravděpodobně setkal s dopravními a skladovacími komplikacemi.
Mezi první poražené v kalifornském energetickém souboji patří paroplynová elektrárna koncernu General Electric, známá pod názvem Inland Empire Energy Center, asi 120 km východně od Los Angeles. Bude uzavřena do konce letošního roku, třebaže je teprve v třetině své životnosti. Stala se totiž ekonomicky nerentabilní.
Paroplynové elektrárny jsou přitom obecně, díky svojí flexibilitě, pokládány za vhodný doplněk intermitentních obnovitelných zdrojů.
Význam rozmanitosti čili hodnota diverzifikace platí ve všech oblastech života. Tedy i v energetice. Sluneční energii musí doplňovat další zdroje. Odborníci si jsou toho vědomi. Politici možná nikoliv. Kalifornští zákonodárci schválili zákon, který stanovuje, že Kalifornie musí do roku 2045 využívat 100 % své energie ze zdrojů šetrných ke klimatu, oproti předchozímu cíli 50 % obnovitelných do roku 2030.
To se jistě líbí řadě uchazečů Demokratické strany o místo v Bílém domě.
Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin a týdeníku Ekonom.
