I když vlastně tak trochu tím vším přece jenom je. Kytaru bere do rukou čím dál častěji, bez znalosti ekonomie se v byznysu neobejde a nejlepší outdoorovou reklamou jsou jeho stavby. A ačkoli nevlastní radiovou stanici, "pane" mu říká multifunkční hala Forum Karlín, kde o dobrou hudbu rozhodně není nouze. A developerem je už pěknou řádku let. I když ne za velkou louží, ale v Praze…

Vrátíte-li se ve vzpomínkách do období Vašeho příchodu do Čech, co se Vám bez velkého přemýšlení hned vybaví?

Jména Havel a Dientsbier. Musím se přiznat, že jsem hrdý na to, že jsem se s Václavem Havlem potkal, že jsem mohl být u toho, když se měnily politické poměry. Nevím, jestli si to vlastně jako člověk, který zde nevyrostl, můžu dovolit hodnotit, ale snad ano. Už tu přece jenom nějakou dobu žiji… Nerad bych byl patetický, ale jsem přesvědčený, že Václav Havel toho pro tuto zemi udělat opravdu hodně. Nechci Havla posuzovat jako prezidenta, politika, ale jako osobnost, člověka. Často cestuji a kdykoli jsem se − a v podstatě kdekoli na světě − zmínil o tom, že jsem přiletěl z České republiky, pokaždé se ozvalo Havlovo jméno. A určitě nemusím dodávat, že naprosto vždy vyvolávalo pozitivní ohlasy, sympatie… A já, věřte mi, cítil opravdovou hrdost.

Co Vás do Čech, potažmo do Prahy, vlastně přivedlo?

V roce 1989, to mi bylo čtyřicet, jsem při svém návratu z Karlových Varů domů do Belgie letěl přes Prahu a z výšky se díval na vaše hlavní město. A při pohledu shora mě zaujal právě Karlín - místo ležící téměř v centru, na vnějším břehu meandru řeky. Tedy tehdy jsem samozřejmě netušil, že se to místo jmenuje Karlín, to mi ozřejmil pilot letadla. Druhý, už "pozemský" pohled na tuhle část Prahy tak impozantní nebyl, ale já se i tak do Karlína v podstatě hned zamiloval. A na počátku devadesátých let se do Prahy přestěhoval a začal podnikat.

Vaše jméno je mezi lidmi z branže téměř synonymem slova Karlín. Co pro Vás tato čtvrť po těch letech znamená? Stále ji milujete?

Karlín pro mne byl od počátku silné místo přímo volající po propojení historie se současností a budoucností. Když jsem sem přišel, byl jsem jím vážně uchvácen. Víte, před rokem 1988 jsem strávil čtyři měsíce v New Yorku a Karlín mi připomněl − samozřejmě v menším − South Broadway. Staré domy, "vysloužilé" tovární objekty, zapomenutá omšelá místa − a to vše v blízkosti centra města. Když jsem poprvé procházel karlínskými ulicemi, úplně hmatatelně jsem cítil, jak by se dal proměnit, oživit. Jeho obrovský potenciál mě téměř dojímal. A dnes mohu říci, že moje pocity byly správné. I když mě od Karlína někteří zrazovali a posílali do osvědčených lokalit − třeba na Vinohrady, já si na Karlínu trval. Jsem šťastný, že jsem dal na svoji intuici. Vždyť to sama vidíte − Karlín za posledních zhruba patnáct let ušel obrovský kus cesty a stala se z něj část Prahy, v níž by chtěl každý druhý žít nebo pracovat.

Máte pravdu. Karlín znám osobně od roku 1995 a jeho neustálá proměna mě taky nepřestává překvapovat…

To ano. Ale aby to nebylo jen na mně − kolegové z branže se tu opravdu činí. Za všechny bych jmenoval například Skansku − za ní je tu vidět spousta skvělé práce.

Administrativní projekt Palác Karlín, Corso, Kotelna, Keystone, rezidenční projekty Kollárova 14, River Diamond, Cornlofts. Všechny projekty sleduji od okamžiku, kdy se začaly budovat. Vím, je těžké odpovědět na otázku, který z nich je Vaší srdeční záležitostí a proč. Ale zkuste to…

Ano, je to těžké. Všechny je mám rád v podstatě stejně. A rád bych věřil tomu, že ten z mého pohledu "nej" je teprve přede mnou. Ve své podstatě totiž nejsem zastáncem čistě rezidenční, nebo ryze administrativní výstavby. Chtěl bych proto vybudovat projekt, v němž se prolnou všechny tyto funkce, a to včetně maloobchodní. Projekt momentálně připravujeme s architekty. Opět vyroste v Karlíně, konkrétně v Křižíkově ulici nedaleko stanice metra. Po jeho dokončení Karlínu přibude více než stovka nových bytů, kanceláře i obchody. Samozřejmostí bude spousta zeleně v atriu i na střešních terasách.

Všechny jmenované stavby mají společnou adresu: Karlín. Ale v posledních letech jste se přece jenom rozhodl být Karlínu trochu nevěrný a svoji pozornost zaměřil i na jiné pražské městské části. Je to jen dočasný, nebo definitivní ústup z území mezi Florencem a Invalidovnou?

Definitivní rozhodně není, tohle území je stále mojí velkou láskou, které se chci věnovat i nadále. Karlín Group zde sídlí a svým způsobem jsme se sem vrátili i nedávnou koupí společnosti provozující Forum Karlín v Pernerově ulici. Dalo by se říci, že se pomyslný kruh uzavřel, protože Karlín Group před lety vlastnila celý blok budov, kde Forum Karlín a budova vydavatelství Economia stojí. Byla i projektovým manažerem jejich výstavby.

Mělo by být Forum Karlín po Vašem vstupu něčím jiné?

Chceme samozřejmě navázat na velmi dobrou reputaci moderního multifunkčního kulturního sálu s nejlepší akustikou v Praze. Je potěšující, že některé české i mezinárodní hvězdy si v Praze přejí účinkovat pouze ve Foru Karlín. Připravujeme ale také některé novinky, o nichž budeme brzy informovat.

V jednom z rozhovorů jste zmínil areál pražské Invalidovny, kterou byste si přál zpřístupnit veřejnosti. Mění se Vaše sny o tomto zanedbaném barokním skvostu v konkrétní plány, které se mohou časem zhmotnit?

Invalidovnu sleduji už od začátku našich aktivit v Karlíně. Byl jsem se tam podívat před povodněmi i po nich. Strašně mě mrzelo, že tato kráska byla tak dlouho opuštěná. Proto jsem rád, že se do Invalidovny vrátil život; Iniciativu Pro Invalidovnu a jejich současný program podporujeme. Pokud by v rámci projektu rekonstrukce Invalidovny, kterou připravuje NPŮ, byl prostor pro soukromého investora, rádi bychom byli jeho součástí.

Která část Prahy se podle Vás může stát takovým druhým Karlínem?

Podobně velký potenciál, jaký jsem před lety viděl v Karlíně, spatřuji na protějším břehu Vltavy, v Holešovicích. Na tuto část Prahy 7 nyní zaměřujeme svoji pozornost. Vlastníme několik pozemků v okolí stanice metra Nádraží Holešovice a už tady budujeme dům určený pro studentské bydlení. Jedná se o naprosto unikátní projekt, kolej západoevropského střihu, která svým obyvatelům nabídne nadstandardní služby a prostor pro setkávání. A takových bychom postupně chtěli vybudovat několik.

Tématem, kterým se teď také hodně zabýváme, je co-housing, co-living. Mladí lidé dnes často nechtějí věci vlastnit, nemají problém je s podobně smýšlejícími sdílet. Ať už jsou to auta, kola nebo byty. V plánu tedy máme výstavbu projektů s malými byty, které budou primárně určeny mladým po škole, začínajícím podnikatelům. Lidem, kteří hodně cestují a nemají například problém svůj pražský byt sdílet s někým, kdo sem zavítá a shání na čas bydlení.

Mám kamaráda Dána, který už více než dvacet let žije v Praze. Jednou jsem se ho zeptala, co mu v Čechách chybí. A on bez zaváhání odvětil, že moře. Co v srdci Evropy postrádá Serge Borenstein?

Těžko se mi hledá jedna konkrétní věc. Nechybí mi jídlo, pití, počasí… Spíš bych to vyjádřil asi takto: připadá mi, že lidé jsou tu málo otevření, odvážní, mnohým chybí schopnost, nebo možná ochota přijímat nové myšlenky, neotřelé nápady. V Karlín Group pracuje okolo pětadvaceti lidí a já zaznamenávám, že ti, kteří k nám nově nastoupí, jsou v době svého příchodu jiní, než když odcházejí. Nejsem žádný guru či filozof, ale kolegové, kteří prošli naší firmou, podle mne dokáží víc naslouchat názorům jiných, jsou otevřenější novým nápadům či nevšedním řešením.

Často se hovoří o tom, že Praha postrádá stavbu, která by v průvodcích figurovala jako nepřehlédnutelný reprezentant architektury třetího tisíciletí. Byť by v lidech vzbuzovala rozporuplné emoce. Vždyť i Tančící dům má po více než dvou desítkách let od svého vzniku mnoho svých obdivovatelů a zároveň spoustu odpůrců. Já sama mám ve svém okolí reprezentanty obou táborů. Chybí nám odvaha, nebo se podle Vás do Prahy výškové či organické stavby, k nimž patří blob reprezentovaný Kaplického Chobotnicí, opravdu nehodí?

To podle mě hodně souvisí s mojí předchozí odpovědí. Lidem schází odvaha a otevřenost novým myšlenkám. Když cestujeme po jiných evropských městech s podobnou tradicí jako má Praha, skoro všem se ten odvážný přístup, kdy se citlivě mixuje staré s novým, líbí. Ale potom vždy slyším, že v Praze by to nešlo. Bohužel je to i postoj lidí, kteří rozhodují o tom, jak se bude Praha vyvíjet. Je to škoda, Praha si zaslouží novou energii a tu odvážná architektura ve městě přináší.

Které metropole by nám mohly být − v odvaze dát architektům větší prostor pro fantazii − příkladem?

Z tohoto pohledu mám rád Amsterodam, Rotterdam, Kodaň… Překvapivě odvážně se rozvíjí také Bordeaux. Nedávno jsem byl v Kapském Městě a to mě neskutečně nadchlo, právě tou odvahou v architektuře. Návštěva moderního muzea, které vzniklo z bývalého sila, je obrovský zážitek. Je to výborný příklad odvážných revitalizací industriálních budov.

Řízením osudu jste se ocitl v Praze a jméno Borenstein se stalo téměř synonymem pro Karlín. Pokud by ale při Vaší cestě z Karlových Varů nad městem panovala hustá mlha, třeba by se Vaše cesta ubírala zcela odlišným směrem. V kterém jiném městě − kdekoli na světě − byste rád žil a proč? A byl byste developerem, nebo byste se prosadil v jiném oboru?

Když jsem byl mladší, toužil jsem pracovat a žít v New Yorku. Tak bych asi byl developerem tam.

Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin.

Související