Jak je vlastně složité vtěsnat vše, co člověk potřebuje, na malý prostor? "Je třeba rozumně vybírat vše podstatné a potřebné pro běžný chod domácnosti. Je samozřejmě rozdíl, zda řešíme návrh pro jednotlivce, dvojici, či rodinu. Pro každou tuto skupinu je malý prostor jiný," říká architektka Michaela Andrejsová ze společnosti ANDAMI (projekty RD). "Určitým vodítkem mohou být normové požadavky, které udávají minimální rozměry obytných místností. Pro jednotlivce lze za minimální prostor, kde umístíme obytnou zónu i hygienické zázemí, považovat plochu kolem 25 metrů čtverečních. Pro dvojici to bude plocha kolem 45 a pro malou rodinu kolem 65 metrů čtverečních. Zobecnit se to ale úplně nedá. Záleží na vhodném dispozičním řešení a dále na okrajových podmínkách, jako jsou orientace prostoru ke světovým stranám, možnost umístění instalací a podobně," dodává.

25 m²

Pro jednotlivce lze za minimální prostor, do kterého umístíte jak obytnou zónu, tak hygienické zázemí, považovat plochu 25 m².

Důchod, start a relaxace

Ideální velikost tedy není univerzální. "Opět jde o to, pro kolik osob je domek určen. Bude-li to pro dvojici, pak by měla být obytná plocha kolem 50 metrů čtverečních. Takové domy jsou oblíbené zejména u starších párů, které si pořizují bydlení na důchod. Budeme-li hledat domek pro rodinu, pak se dostaneme na obytnou plochu kolem 70 metrů čtverečních. Tento typ domu je oblíbený jako startovací bydlení pro mladé rodiny. Pokud bychom se bavili o objektu pro rekreaci, pak zde mohou být plochy ještě menší," říká Andrejsová. Právě bydlení na důchod, startovací bydlení pro mladé rodiny a rekreační objekty jsou tři nejčastější důvody, proč si lidé malé bydlení pořizují.

Na co se nejčastěji využívají malé domy?

- provizorní bydlení
- kancelář
- provozovna
- prodejní stánek
- ubytování pro řemeslníky a brigádníky

Fenomén tiny houses

Představte si svět, ve kterém vlastníte jen základní kuchyňské vybavení, několik kusů oblečení a pár knih. Přesně tak může vypadat moderní trend bydlení v miniaturních domcích, takzvaných tiny houses. Jsou to domečky s obytnou plochou mezi 20 a 50 metry čtverečními, které většinou slouží jako trvalé obydlí. Lidé si je pořizují pro maximální snížení nákladů na pořízení i provoz, v případě domů na kolech pak ještě kvůli svobodě a nezávislosti. Staví si je svépomocí z dostupných materiálů, především ze dřeva.

Ještě před pár lety by málokoho napadlo, že se zrovna z takového bydlení stane fenomén. V současnosti se ale není čemu divit. Většina mladých lidí se nechce nechat svazovat hypotékou a nezávislý styl života je čím dál oblíbenější. Ve Spojených státech se pro hnutí Tiny House stal zlomovým rok 2008, kdy během finanční krize přišla řada lidí o střechu nad hlavou. Trend se rozšířil po celém světě a dnes už se s ním můžeme setkat i v Česku.

České architektonické studio Pin-Up Houses připravilo sérii stavebních plánů, které vás provedou krok za krokem stavbou takového domku. Menší dřevostavbu si můžete postavit během tří hodin a náklady nemusí převýšit 30 tisíc korun. V nabídce studia je na 60 různých variant a nejlevnější plány pořídíte pod tisíc korun. Výhodou je, že ke stavbě většinou nepotřebujete stavební povolení. A problémem není ani rychlé přemístění. Na kratší vzdálenost se dají tyto domky přepravit za traktorem, v případě delšího převozu je lze naložit na podvalník.

Malé domy jsou obecně podle Andrejsové vhodné pro dvojice a malé rodiny maximálně o čtyřech členech (klasický model dva dospělí a dvě děti). A co všechno se do takového domu vejde? "Musí obsahovat vše potřebné pro běžný život a chod domácnosti. Jedná se tedy o obytnou část a dále o hygienické a technické zázemí. V obytné zóně musí být prostor pro kuchyni či kuchyňský kout. V úplně minimálních řešeních je možné prostor pro spánek umístit do hlavního obytného prostoru. Lepší je ale ložnici dispozičně oddělit od obývacího pokoje. Zóna hygienického a technického zázemí standardně obsahuje koupelnu s toaletou a prostor pro technická zařízení (zdroj vytápění a přípravy teplé vody). U rodinných domů určených pro menší rodiny je řešení stejné, navíc přibývá jeden obytný pokoj řešený jako dětský," dodává architektka.

Tři místnosti stačí

Důkazem toho, že si člověk vystačí s málem, je paní Dáša, která tráví letní období penze na své dřevěné chatce o 18 metrech čtverečních. Chatka má malou chodbičku, kde je plynový vařič, následuje pokojík se stolečkem a třemi židlemi. V poslední místnosti se spí − jsou tam vedle sebe tři postele. "Plochu mám využitou efektivně. Ve všech místnostech mám nahoře zavěšené skříňky, kde je nádobí, nářadí a prádlo. Hygienické prostředky mám v ložnici na zrcadle. Kadibudka je venku a umývám se venku u kohoutku s vodou. Většinu léta trávím na zahrádce, která má necelých 200 metrů čtverečních, což mi zcela postačuje. O chatu je třeba pečovat, pravidelně ji jednou za čas natírat, na což si najímám lidi," říká.

Domeček z plechovek

Malé domečky ale nemusí sloužit jen ke klasickému bydlení či chataření. Originální domek na kolečkách postavil před pár lety sochař Pavel Karous. V rámci projektu česko-slovenské iniciativy CANstarter, s cílem zábavnou formou zvýšit povědomí mladých lidí o výhodách plechovky jako nápojového obalu, ho vytvořil z plechovek od piva. Výhodou takového domu je, že plechovky jsou z nehořlavého, lehkého a hygienicky nezávadného hliníku, díky jehož schopnosti tepelné odrazivosti není v domku v zimě zima a v létě vedro. Konstrukce vznikla z dřevěných palet nalezených na černé skládce. Uprostřed dvouplášťové palety je polystyren, domek je vytmelen stavební pěnou a povrch pokryt právě fólií z plechovek od piva. A to vše na vozíku z bazaru.

Domeček není pro trvalé bydlení, vejde se do něj jen jeden člověk, ale v nouzi v něm lze přespat. Nebo je možné zavěsit ho za auto a odvézt. Karous mu nechal pořídit espézetku, aby nebylo třeba stavební povolení. Domek vyšel na pět tisíc korun a sochař ho věnoval jednomu bezdomovci. Zároveň zveřejnil návod, jak si podobné bydlení může postavit každý sám.

Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin a týdeníku Ekonom a Respekt.

Související