My Češi, Moravany a Slezany nevyjímaje, jsme národem chovatelů. V koncentraci psů, koček, ale i rybiček, hadů a jiných živočichů v našich domácnostech trháme rekordy. Naši chovatelé slaví také mnoho úspěchů na poli šlechtění i při snahách své svěřence rozmnožit, včetně druhů, jejichž reprodukce bývá v zajetí velmi obtížná. Patříme v tomto ohledu i mezi čilé vývozce.
Ne všichni se však stavíme k chovu stejně a dostatečně zodpovědně. Ne každý z nás si před pořízením zvířete dostatečně promyslí své možnosti, ať už časové, prostorové nebo finanční.
Někdo si pořídí zvíře prostě jen proto, že se mu líbí nebo že v něm hledá přítele, jiný že se o dané živočichy zajímá hlouběji a chov je jeho skutečnou zálibou, další v něm spatřuje především byznys. Nechci hodnotit, natož soudit, jakýkoliv ze zmíněných přístupů − pokud se chovatel, nebo chcete-li majitel o zvířata dobře stará, má dostatečné povědomí o jejich potřebách a zajistí jim vyhovující podmínky pro kvalitní život bez strádání a zdravotních či psychických následků.
Pokud máte zvířata opravdu rádi, měli byste o nich hodně vědět, pozorovat jejich chování, abyste včas odhalili, zda něco nepotřebují, nebo zda dokonce nejsou nemocná a nestrádají, a měli byste jim věnovat i přiměřený dostatek času a péče. Tímto směrem je zaměřena i naše příloha.
Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin.
