ANO

Lukáš Hradský, spolumajitel Evropské vodní dopravy

Naše firma se zabývá nákladní lodní dopravou, jez je tedy pro nás otázkou existence. Ovšem svou činnost neprovozujeme pro svou potěchu, ale pro obsluhu českého hospodářství, zejména vývoz výrobků. Díky výrobě a vývozu funguje a žije naše společnost. Po vodě se vozí řada výrobků s extrémně vysokou přidanou hodnotou, které se jinak transportovat nedají.

Jez na Labi

Děčínský plavební stupeň, který by měl pomoci nákladním lodím překonat nejkritičtější úsek dolního toku Labe, se připravuje už dvacet let. Podle Ředitelství vodních cest ČR lodní doprava v budoucnu uleví přetíženým silnicím i železnicím. Naproti tomu ochránci životního prostředí se stavbou jezu u Děčína nesouhlasí. Podle nich poškodí životní prostředí a investice se státu nevrátí.

Jez v Děčíně je ukázkou toho, že lze navrhnout vodní dílo, které splňuje všechny nejnovější znalosti a je k přírodě šetrné. Navíc bude moci vyrábět nezanedbatelné množství "bezuhlíkaté" elektrické energie. Zcela nepochybně pomůže městu Děčín zatraktivnit tento region pro turistický ruch spojený se stabilní vodní plochou, pro rekreaci a sportovní využití a zadrží vodu v krajině. V neposlední řadě umožní dokončit labskou vodní cestu na území Česka k německým hranicím. Dokončí se započatá investice, do níž naši předci investovali stovky miliard korun.

Vodní doprava na Labi existuje tisíce let a nyní je třeba jen dokončit infrastrukturu hodnou 21. století. Jen vodní cesta je živou cestou, oproti silnicím a železnicím, které jsou mrtvé koridory. Také je jednoznačně nejekologičtějším dopravním módem a není pravda, co se píše poslední dobou v různých médiích o emisích lodí. Jedna loď má stejný motor jako jeden kamion, a tedy "kouří" stejně, přitom veze 40krát více nákladu.

Potřebujeme konkurenceschopný průmysl a dopravu a tím vytvářet bohatou společnost. Čím je společnost bohatší, tím více a lépe může chránit své životní prostředí.

NE

Marian Páleník, ředitel organizace Přátelé přírody

Marian Páleník, ředitel organizace Přátelé přírody
Marian Páleník, ředitel organizace Přátelé přírody
Foto: archiv HN

Vodu potřebujeme zadržovat v krajině. Pan ministr Toman, zastánce jezu, by se měl zajet podívat, kde by jez stál − je to sevřené údolí Labských pískovců. To je to poslední místo, kde potřebujeme zadržovat vodu. Ušetřené miliardy by ministerstvo zemědělství mělo investovat do přeměny naší krajiny, která ztrácí schopnost zadržovat vodu kvůli způsobu hospodaření. Chce-li vláda bojovat se suchem, jak se holedbá, měla by začít tam, kde je to nejvíce potřeba. Bojová linie vede našimi poli, lesy a městy, nikoli Labem v chráněné krajinné oblasti.

Průměrné roční průtoky Labem jsou dlouhodobě stabilní. Teze, že vody v Labi ubývá, je fake news šířená vodohospodářskou lobby, která se nemůže dočkat tučných zakázek. Počátkem 20. století se po Labi přepravilo čtyři až pět milionů tun zboží ročně, takže problém nemůže být v absenci jezů.

Synergické řešení existuje: plavební dráha zůstává setrvačností vytyčena na 50metrovou šířku, což mělo smysl při frekvenci 50 člunů denně. Dnes zde ovšem proplouvá jedna loď týdně, proto lze dráhu zúžit zhruba na 40 metrů pro střídavě jednosměrnou plavbu, čímž by odpadla nutnost stavět jez. A v tom je zakopaný pes: lobby ovládající část státní správy nejde vůbec o pomoc rejdařům, ta chce mocí mermo stavět monumentální dílo s co největším množstvím betonu.

Bezjezové řešení by zlepšilo nejen situaci rejdařů, ale mohlo by přinést také zvýšení našeho přírodního bohatství. Kanály pro plavbu mimo řečiště by totiž umožnily renaturaci části řeky s novými říčními ostrovy s divokou přírodou.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin.