Představte si, že jste cizinka, zamilujete se do Čecha, a když přijedete, tak přestože si i po svatbě chcete nechat vlastní příjmení, tak v rodném listě vám jej automaticky změní (a klidně změní i příjmení vaší matky, která Česko nikdy nenavštívila) a vystaví doklady se jménem, které povinně obsahuje koncovku -ová. Jen proto, že jste žena. A pak si představte, že uplyne pár desetiletí a vy doma − v zahraničí − dědíte nemovitost, ale protože máte už jenom české doklady se jménem, jež obsahuje -ová, musíte dokázat, že je vaše dědictví právoplatné. Takže oslovíte a zaplatíte jazykového znalce, který potvrdí, že i s -ová jste to stále ještě vy, a potom oslovíte a zaplatíte soudní překlad a doufáte, že to úřady ve vaší domovské zemi uznají a že se ke svému majetku doberete. Trvá to dlouho, stojí dost peněz a je to vlastně naprosto zbytečné, protože jste si jako žena vystačila v domovské zemi docela dlouho s příjmením bez oné koncovky a nikdo si vás s mužem nespletl.

Přechylování jmen bylo a dodnes v mnoha případech je v Česku dlouhodobě povinné. Pravidla se v posledních letech poněkud rozvolnila s vyšším s přílivem cizinců, ale jen velmi omezeně. Na koncovce -ová trvají matriky i čeští jazykovědci jako na svaté víře. Argumentují, že přechylování je v češtině přirozené. A že − i když to zcela evidentně jiné národy docela dobře zvládají − jinak by šlo jen těžko odlišit, zda jde o muže, či o ženu. A že jména v původním stavu jsou také nepraktická při oslovování.

Ženy nyní mohou požádat o příjmení bez koncovky -ová, ale jen ve výjimečných případech, například pokud si vezmou za manžela cizince. Pokud si vezmou Čecha a nechtějí mít -ová ve jméně, mohou si vymyslet, že patří do nějaké národnostní minority. Anebo si mohou vzít manželovo nepřechýlené příjmení a dodat jej ke svému původnímu přechýlenému příjmení. Paradoxně, pokud trvale žijí v méně rigidní krajině (která nedefinuje ženskost koncovkou -ová), mohou si v tamních matrikách nechat zapsat jméno v mužském tvaru. To samé, když mají cizí státní občanství a české rodiče − v zahraničí matriky při zápisu českého příjmení na tvaru s -ová netrvají.

Nikdo nechce zrušit koncovku -ová, protože by to bylo stejně kontraproduktivní a násilné jako někdejší povinnost přechylovat bez ohledu na typ jména, původ a národnost dotyčné. Dát ženám na vybranou, v jakém tvaru chtějí používat svoje jméno, tak jak to nyní navrhuje zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková, ale vůbec nezní špatně. Už jen proto, že jméno opravdu definuje člověka. A že pokud si jeho tvar může alespoň do jisté míry vybrat, měl by tu možnost mít. I když je ten člověk ženou.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru