O významu obřího deštného pralesa v Latinské Americe pro klima celé planety se obecně nepochybuje. Dnes se však vedou spory, zda jsou současné požáry v Amazonii početnější než loni, anebo zda v desetiletém měření představují průměr. Potíž je, že do této debaty aktuálně vstoupila politika, a to rovnou na nejvyšší úrovni.

Tedy, o nejvyšší úrovni lze mluvit nanejvýš opatrně. Brazilský prezident totiž amazonský deštný prales obrazně přestěhoval na předměstskou pavlač, když na svém facebookovém účtu porovnával svou sedmatřicetiletou manželku s o generaci starší chotí francouzského prezidenta. Proč? Emmanuel Macron totiž kritizoval jeho vlažný postup v boji s požáry.

Jair Bolsonaro navíc vytáhl jeden osvědčený argument, když Macronovi vyčetl "koloniální mentalitu". Tady se cíl nedal minout. Koloniální minulost Francie je dodnes ne zcela uzavřenou kapitolou. Jenže největší země Latinské Ameriky má také své slepé místo. A právě v amazonském pralese. Tam žijí kmeny původního obyvatelstva vytrvale čelící tlaku prospektorů usilujících rozšířit plochy zemědělské půdy nebo prostory pro těžbu dřeva či zlata. Původní domorodci jsou ve slabší pozici, protože půda, na níž žijí, nepatří jim, ale státu. Takže v tomto případě vzkaz Bolsonara do zahraničí, že nikdo nemá právo Brazílii mluvit do toho, co s vlastní půdou dělá, dostává nevábný odér.

Naštěstí do brazilské politiky promlouvají i jiní Brazilci než hlava státu, takže prezident po tlaku guvernérů desítky států federace odtroubil odmítání zahraniční pomoci proti požárům, bez níž je hašení a hlavně boj proti setrvalému odlesňování dlouhodobě nepředstavitelný. Jestli Jair Bolsonaro někdy změní i svůj názor, že prostor pralesa je především rezervoár budoucí zemědělské půdy, a pochopí rozměr hrozby, kdy se "plíce světa" zmenší pod rozsah, kdy si ještě dokáže produkovat dostatek dešťů pro svou existenci, zůstává otázkou bez odpovědi.