Pravidelná schůzka nejvyspělejších zemí se každoročně pokouší vyrovnat s obtížným dilematem. Původní formát, kdy se v polovině 70. let minulého století začalo setkávat půltuctu prezidentů a premiérů, měl sloužit k neoficiálním rozhovorům o stavu světa. Časem však nabobtnal nejen počet účastníků, ale především očekávání, která můžou být stěží naplněna. Na letošní schůzce ve francouzském letovisku Biarritz to bylo obzvláště zřejmé. Sedmička se stěží dohodla, že důsledky tisíců požárů pralesa v Amazonii se netýkají pouze Brazílie, ale celé planety.

Příznačné bylo, že po loňské zkušenosti, kdy americký prezident při návratu z Kanady odvolal svůj podpis pod závěrečným komuniké, hostitelé letos rovnou oznámili, že se společným prohlášením ani nepočítají. Výsledkem je proto katalog témat, kde se účastníci G7 neshodují. Jasně to bylo patrné v případě Ruska. Když se pro jeho pozvání na příští rok do Spojených států vyslovil Donald Trump, "gé sedmička" se smrskla na "gé šestku plus jeden", protože vypsat předem bianko šek Kremlu, který se o milimetr nepohnul, co se týče Krymu a východní Ukrajiny, nepřipadlo jako dobrý nápad ani hostiteli Emmanuelu Macronovi, jenž před týdnem přivítal svůj ruský protějšek v Biarritzu.

O chlup lépe dopadla debata o Íránu. Donald Trump, jindy hlásající ostrý kurz včetně tlaku na změnu v Teheránu, adresoval evropským zemím snažícím se zachránit mnohostrannou dohodu o omezení jaderného a raketového programu Íránu vzkaz, že "pokud chce někdo jednat, tak ať". V řadě dalších témat, včetně rizika obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou, se střídaly studené spršky s těmi vlažnějšími.

Schůzka G7 zrcadlí vztahy mezi nejvyspělejšími zeměmi. Na té letošní byl úspěch, že si na sebe na půl hodiny našli čas spolková kancléřka Angela Merkelová a americký prezident Donald Trump, který se dva a půl roku po nástupu do Bílého domu nedostal k tomu, aby navštívil klíčovou evropskou zemi Německo.