V minulém díle jsme si ukázali vhodné zdroje pro evidence-based management − management postavený na důkazech. Tentokrát se podíváme na to, jak od sebe v základní rovině odlišit důvěryhodnost zdrojů, se kterými pracujeme, a zaměříme se především na vědecké studie. Zjednodušeně řečeno, manažer by se měl podívat na kredibilitu zdroje − není přitom potřeba kladně odpovědět na všechny uvedené otázky, nicméně jen u jedné to nestačí.

Odborník

Co z něj dělá odborníka? Vystudoval(a) daný obor? Provádí v něm sám výzkum a publikuje výsledky? Konzultuje ve firmách a má konzistentní výsledky? Je profesionálním manažerem/kou? Orientuje se jak v historických, tak i v moderních trendech a dokáže argumentovat daty?

Firemní data i zainteresované strany

Mají v základu stejná kritéria důvěryhodnosti. Jak a kým byla sbírána? Po jakou dobu? Jak byla vyhodnocována? Kdo sběr financoval a jaký má na něj výsledek vyhodnocení dopad? Pokud nejsou využívána všechna data či zainteresované strany, tak jak byl stanoven vzorek? U zainteresovaných stran nás navíc zajímá nejen co (hodnota, názor atd.), ale také proč (důvody).

Vědecké studie

Zajímá nás, kdo se pod studii podepsal a v jakém vědeckém časopise vyšla. Kvalitní výzkumy v oboru vycházejí v renomovaných vědeckých časopisech, které mají tzv. impact factor (IF) a article influence score (AIS). Velmi zjednodušeně se jedná o indexy, které ukazují kvalitu daného časopisu a čím větší oba indexy jsou, tím kvalitnější časopis čtete. Pokud IF i AIS chybí, lze ještě hledat index SJR. U ostatních časopisů je již na místě vysoká opatrnost. Logika je jednoduchá − proč by měl vědec vydat svůj špičkový výzkum v obskurním časopise? Odpověď − ve špičkových světových vědeckých časopisech probíhá velmi tvrdé recenzní řízení kolegů odborníků, které slouží jako filtr, aby prošly jen ty studie, které jsou metodologicky i jinak provedené správně a mají v oboru přidanou hodnotu.

Co by nás mělo dále jako manažery před důležitým rozhodnutím zajímat, než využijeme jako zdroj vědeckou studii? Měli bychom si položit pět základních otázek: Jak to měřili? Je to důvěryhodný zdroj měření? Provedli měření i před, nebo pouze po (např. zavedením změny)? Měli kontrolní skupinu? Potvrzují totéž ostatní studie?

Zvláště poslední otázka je pro manažery zásadní. Jedna studie nic zásadního neprokazuje. Bude provokovat k dalšímu výzkumu, může nám nasadit brouka do hlavy, ale nic víc. Otřepané "američtí vědci zjistili" by vás mělo nechat chladnými. Jedna studie nás nezajímá. Důležité jsou tzv. systematické rešerše literatury a metaanalýzy. Vytvořit je (a někdy ani číst) není jednoduché. Jedná se o zjištění, jak na tom výzkum v dané oblasti je. Porovnání všeho relevantního, co k danému problému bylo zjištěno. Výzkumů, které ukazují pro i proti, jejich metodologii, vzorek atd. A to je moment, kdy je dobré přizvat odborníka. Ne proto, aby řekl svůj intuitivní názor, ale protože je dokáže správně číst, nebo dokonce zpracovat přímo na daný problém, který organizace řeší. V Česku se tomu věnuje například Centrum evidence-based managementu Fakulty podnikohospodářské VŠE.

V posledním díle této série o evidence-based managementu se dozvíte, co není, ačkoliv si to někdy lidé (možná i po přečtení této série) myslí.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru