Z dálnice D1 se stala legenda. Vydat se po ní směrem na Brno vyžaduje jistou dávku odvahy, nebo spíše času. Ministr dopravy dokonce navrhoval občerstvení pro odvážlivce. D1 je zároveň symbol vývoje českých veřejných investic.

Investice představují budoucnost, tedy budoucí výrobu, spotřebu a životní úroveň. Některé investice leží na bedrech veřejného sektoru, buď z povahy věci (školky a školy), nebo kvůli neschopnosti zapojit soukromý sektor (PPP projekty).

Jak myslíme na svou budoucnost my? Nevalně. Dlouhodobě veřejné investice v relaci k hrubému domácímu produktu klesají. Loni dosáhla hrubá tvorba fixního kapitálu vládního sektoru 4,1 procenta HDP, v předchozích dvou letech to bylo dokonce jen něco málo přes tři procenta. Před deseti lety se přitom pohybovaly mezi pěti a šesti procenty HDP. Veřejné investice klesají také v relaci k celkovým investicím v české ekonomice.

Kdybychom byli znalostní ekonomika a ubírali se podobnou cestou jako Izrael nebo Estonsko, dalo by se říci, že naší budoucností jsou mozky a procesory. Jenže jsme montovna, pro kterou je dopravní infrastruktura klíčová.

Navíc se to asi jen tak nezmění. Nízké totiž zůstávají také investice do výzkumu a vývoje. Můžeme se chlácholit, že máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě a nejvyšší HDP na hlavu ve střední a východní Evropě, ale ve skutečnosti nám ujíždí vlak. Skončili jsme na dně výrobních řetězců, kde se vydělávají nejnižší marže. Jsme evropská Čína. Designed in Germany. Assembled in Czechia.