Prý melou pomalu, ale jistě. Nevím, někoho nesemelou nikdy, přestože si to zaslouží, a slušňák může být jimi drcen neustále. Život však není o spravedlnosti, byť by klidně takový mohl být. Život není ani o splněných či nesplněných přáních, ale tohle filozofování nyní rázně ukončuji, neboť nikam by nevedlo. Chci vám spíš oznámit zajímavou novinku: Vím, kde boží mlýny melou nejvíc a nejčastěji. V Petrské čtvrti na Novém Městě pražském.

Malebné zákoutí v historické části Prahy má k uvedenému privilegiu přirozené oprávnění. Rozprostírá se mezi dvěma kostelíky − protestantským sv. Klimentem a katolickým sv. Petrem − a hned čtyři zdejší ulice nesou ve svém názvu "mlýn": Nové mlýny, Novomlýnská, Mlynářská a Lodní mlýny. Z výšky je pak všechny pyšně hlídá kamenná Novomlýnská vodárenská věž. Pomáhá jí v tom i další starobylá kamenná věž u petrské farnosti a samozřejmě v perfektní ekumenické spolupráci i věže obou kostelů. Takhle zde tedy klapou mlýny boží, aniž by tu ještě stál jediný pozemský, jichž zde bývalo několik.

Mám to štěstí, že žiju v Petrské čtvrti od narození, a tudíž mám i "jistotu", že to se mnou ve finále dopadne spravedlivě a po zásluze. Přesto jsem si chtěl tenhle rezidenční bonus trochu pojistit a nedávno si usmyslel, že přispěji svou troškou do mlýna. A že na to půjdu od lesa, respektive − jelikož jde o mlýny − od řeky.

Nejdřív jsem plánoval otevřít na nedaleké Vltavě pražský botel Boží mlýny, vlastně − po dohodě s Vězeňskou službou ČR − jakousi plovoucí věznici, zkráceně boloch. Ukolébávaní odsouzení by v něm v pohodě čekali na své individuální boží soudy. Jenže kousek odsud je turistický botel Albatros, z něhož často duní taneční hudba a červená se nad ním obří nápis Budweiser Budvar, a přímo naproti zas kotví bezbotel Hermes − noclehárna pro spoluobčany bez přístřeší. No, žádný hit pro klidný výkon trestu božího.

Nakonec mě zřejmě osvítil… Ne, nebudu to přehánět s duchovní terminologií, ale prostě jsem si všiml, že půdorys Petrské čtvrti připomíná deskovou hru Mlýn. Není sice moc známá, ale s naší čtvrtí se to má v české metropoli podobně − povědomí by se vzájemně podpořilo. Uspořádal bych tedy mezi obřími herními poli kolem náměstí nějaký X/Ymaraton, vždyť dálkové běhy teď u nás frčí! Proto také máme v republice tolik běženců, kteří mnohým Čechům nedají spát! Takže ti uprchlíci by mohli kontrolovaně prchat po trase petrského Mlýna s těžkými hracími kameny v náručích, přemísťovat je a vršit na sebe. Co víc si přát? Ano, ti z Afriky by díky svým fyzickým dispozicím měli výhodu, jinak určitě férová boží hra. Věřím, že se u nás chytne.

Související