Přesně před 30 lety navštívil tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš JZD Červený Hrádek a ve zdejším kulturním domě pronesl svůj slavný projev. Pamětníci si okamžitě vybaví památnou záměnu brojlerů a bojlerů, "hodnou holku" Zagorovou, která bere "už tři roky po sobě 600 tisíc i víc", a další perly. Projev se dostal na veřejnost, na konci července ho odvysílala Svobodná Evropa a stal se předmětem nepřeberného množství vtípků. Fráze kůl v plotě (tohoto postavení komunistů ve společnosti se Jakeš obával) pak zaznívala i při demonstraci 17. listopadu 1989.

Záznam pokoutně koloval mezi lidmi a vyvolával salvy smíchu. Ale smích to byl často poněkud hořký, protože po něm přicházel stud. Právě v ten okamžik se totiž řada lidí začala stydět za ty, kteří je vedou a reprezentují. Šedá zóna občanů své představitele znala jen jako kožené panáky na stranických sjezdech a na tribunách, z pečlivě vystylizovaných úvodníků v Rudém právu. Takzvaní lidoví vůdci z dělnického prostředí byli od společnosti odtržení mnohem více než kritizovaní politici na Západě. Tehdy jsme ale mohli alespoň částečně nahlédnout do jejich myšlenkového obzoru. A nebyl to hezký pohled.

Lidé své "zástupce a reprezentanty" náhle viděli jako hloupé a omezené strejce, kteří si opravdu nevidí ani na špičku nosu, mluví jako dlaždiči, drbou a závidí. Přísloví o nahém králi asi nemá výstižnější použití. Esenci primitivismu slyšeli inženýři, učitelé, lidé s normálním kulturním a všeobecným rozhledem. Smích nad brojlery tak brzy vystřídalo opovržení a pocit trapnosti. I dnes vidí řada lidí především humornou stránku projevu, tehdy však šlo o něco jiného. O prozření, že tito lidé by se v normální společnosti nemohli na vrcholné pozice nikdy dostat. Děsivá ukázka absolutní omezenosti − v tom bylo zveřejnění Jakešova blábolení důležité. U řady občanů byla určitě tou poslední kapkou v rozhodnutí, že už se nechtějí stydět za lidi, kteří vedou jejich zemi. A proto vlastně můžeme Miloši Jakešovi poděkovat.