Geolog, prodavač elektroniky nebo manažer hotelu. Většina majitelů brněnských food trucků s profesionální gastronomií nikdy nepřišla do styku. Přesto teď vlastní vyhlášená pojízdná bistra a na jejich jídlo stojí každý den fronty stovky lidí.
Jen pár minut po tom, co se otevřou dveře speciálně upravené stěhovací dodávky, už stojí před food truckem Roburrito několikametrová fronta lidí, kteří netrpělivě čekají na svoje oblíbené mexické jídlo. "Za tu dlouhou dobu, co autem migrujeme po Brně, si lidi v byznyscentrech, kde prodáváme, vypěstovali jakousi rutinu nebo závislost. Například každý čtvrtek lidi z Kiwi.com mají quesadilla den a celé firmě chodí upozornění vždy, když dáme na Facebook příspěvek, že budeme v Campusu. Každou středu si zase zaměstnanci ze Zoneru zvykli, že jsme u Titania. Když tam náhodou nedorazíme, někdo z nich za námi přijede kamkoliv po Brně a pro celý tým nese dvě plné tašky burrit," směje se spolumajitel populárního food trucku Róbert Kubizna.
Domácí těstoviny či burrito
Podobnou zkušenost má i Zuzana Zuzáková z food trucku Būcheck. Ten stojí každý den na Zelném trhu a ještě před otevřením se u něj tlačí desítky lidí, kteří si chtějí pochutnat na jednom z nejlepších hamburgerů v Brně. "Chodí k nám hlavně stálí zákazníci. Někteří i čtyřikrát do týdne. Z mnohých se už stali naši přátelé," říká Zuzáková.
Jídlo na čtyřech kolech? Nejen langoše a klobásy!
Brněnské food trucky totiž nepřipravují langoše, párky v rohlíku nebo hranolky, na které jsou lidé zvyklí z poutí nebo festivalů. V nabídce pojízdných bister lidé najdou burgery z lahodného trhaného vepřového masa, pokrmy z vajec z volného chovu, domácí těstoviny nebo kvalitní mexické burrito. "Například bistro Būcheck nabízí nejen skvělé jídlo v housce, ale také dokonalé dezerty. U některých jídel vidím také českou, respektive československou, unikátnost. Do housky servírují například uzené koleno s křenovou omáčkou, což je přepracovaná verze klasického českého jídla," popisuje brněnská food blogerka Kateřina Jašková, která píše blog Milluji.cz.
Příprava na vlastní oči
Jašková vnímá rozmach pojízdných bister v Brně velmi pozitivně. "Oblíbenost food trucků přičítám tomu, že zde mohou lidé ochutnat skvělé jídlo často z velmi kvalitních surovin, stráví tady oproti kamenným bistrům či restauracím minimum času, rodiče s malým dítětem nemusí přemýšlet, jestli budou mít dost místa na kočárek. Lidé vidí kuchaře, který jídlo připravuje, a můžou si s ním o daném pokrmu či surovinách popovídat," oceňuje blogerka.
První food truck provozoval od roku 1866 texaský farmář Charles Goodnight. Vysloužilý armádní dostavník přestavěl na pojízdnou kuchyni, ve které připravoval čerstvé jídlo kovbojům.
Z Texasu se mobilní vyvařovny brzy rozšířily i do dalších států. V New Yorku sloužily hlavně dělníkům, kteří pracovali po nocích a neměli šanci stravovat se v klasických jídelnách.
Dnešní food trucky se od těch původních značně liší. Místo luštěninové kaše a fazolí nabízejí široké spektrum jídel ze všech koutů světa – od Jižní Ameriky až po Asii.
Na přípravě jídel se přitom v drtivé většině nepodílejí profesionální kuchaři. Majitel food trucku Roburrito Róbert Kubizna je vystudovaný geolog, zakladatelé Eggo Food trucku byli původně manažer hotelu a prodejce elektra. V gastronomii se před otevřením bistra nepohybovali ani Zuzana Zuzáková a Peter Szamuhel, kteří vystupují pod značkou Būcheck.
Až devět povolení
Zatím se pojízdná bistra soustřeďují především v centru Brna a v okolí byznysparků. "Stojíme na Zelném trhu a řešíme, kam bychom se mohli na jeden den v týdnu přesunout. Nicméně určitě bychom rádi zůstali tam, kde momentálně jsme. Zelný trh nám už jaksi přirostl k srdci. Je to nádherné místo, pro nás ideální. Takže toho se chceme držet," říká Ronald Winkler z Eggo Food trucku.
Situace ale není úplně jednoduchá. Získat všechna potřebná povolení pro prodej na konkrétním místě stojí čas i energii. "K food trucku je navíc většinou potřeba mít ještě jednu provozovnu či kuchyň v pronájmu, kde se jídlo chystá. Dále je nutné mít s místy, kde auto stojí, smlouvu o pronájmu, zajištěné toalety a mnoho dalších věcí," vyjmenovává Anna Babjáková, jejíž Anne's food truck býval původně sanitkou.
Podobnou zkušenost má i Kubizna. "Ne každá městská část chce prodej z auta akceptovat, hlavně pokud váží více než pět tun jako naše Roburrito. Ale měl jsem štěstí na ochotné úředníky, vždy jsme hledali cestu, jak to zařídit. Musel jsem ale stejně vyřídit až devět různých povolení, abychom se dostali na naši první lokalitu v Campusu," vzpomíná na začátek podnikání.
Zastavit, stát!
O kvalitách brněnských food trucků se mohou přesvědčit i lidé mimo jihomoravskou metropoli. Když zrovna neservírují jídlo na svých klasických stanovištích, vyrážejí na nejrůznější food festivaly nebo kulturní a sportovní akce. "Ale jezdíme i na svatby nebo firemní večírky," usmívá se Zuzáková z Būchecku. Brno je ovšem pro všechny z nich stále prioritou. Rozšiřují nabídku jídel nebo upravují vozy, případně míří do nových lokalit. "Osobně bych uvítala, kdyby byly food trucky i ve větších parcích, kde by nabízely kvalitní občerstvení pro dospělé i děti a lokální nápoje vhodné pro piknik či v zimě pro zahřátí. Třeba v Lužánkách by to byla pecka," představuje si food blogerka Jašková.
Majitelé food trucků se podobným úvahám nebrání a někteří z nich začínají expandovat i do kamenných provozoven. Příkladem může být Pasta truck nabízející autentické italské těstoviny a omáčky. "Po dvou letech fungování se objevila možnost otevřít vlastní bistro a prodejnu čerstvých těstovin v Tržnici Brno. Nabídku jsme využili, a nyní tedy spojujeme oba koncepty, food truck a kamennou provozovnu. Aktuálně pak plánujeme umístění druhého trucku," popisují zakladatelé Pasta trucku Robin Krčmář s Annette Prokešovou. Na otevření kamenné provozovny v centru Brna se v létě chystá i Kubizna z Roburrita. "Bude se jmenovat Taquerica, což je v podstatě slovní hříčka španělských slov taqueria rica, tedy bohaté tacos," popisuje Kubizna.
Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin.
Jídlo na čtyřech kolech? Nejen langoše a klobásy!
