Stůl, židle, rozkládací gauč, malá komoda, kuchyňský kout, koupelna se sprchovým koutem. Nic víc třicetiletá Petra Chudárková z Brna doma podle svých slov nepotřebuje. Stejně jako stovky tisíc dalších Čechů žije v malém bytě o rozměru okolo 20 metrů čtverečních. Zatímco dříve bývaly minibyty vnímány spíš jako provizorium, než si člověk pořídí větší bydlení, v současnosti je trend opačný. "Jsem svobodná, bezdětná, většinu dne trávím v kanceláři nebo na cestách. Nemám důvod si pořizovat větší prostor, vše nutné tu mám," vysvětluje Chudárková.

Promýšlet každý decimetr

Lidí, jako je Petra, tedy singles, v Česku přibývá. Zatímco při posledním sčítání lidu v roce 2011 tvořili až pětinu domácností jednotlivci, nyní se předpokládá, že toto číslo ještě výrazně narostlo. Tomu se samozřejmě přizpůsobuje i trh s nemovitostmi. "Stále je dost lidí, kteří nadměrnou velikost bytu berou jako nezbytnost pro potvrzení svého sociálního statusu. Ale stejně tak jsou mnozí lidé minimalisti, kteří se neobklopují množstvím věcí a vystačí si s malým prostorem," říká architekt Adam Rujbr. Ten se už několik let specializuje právě na přetváření malých nevyužívaných prostor, jako jsou sušárny nebo kočárkárny v bytových domech, na minibyty. "Navrhování je o něco náročnější, musí se pečlivě promýšlet každý decimetr prostoru. Minibyty jsou komplikované i proto, že se na malé místo musí vejít stejné množství technologií a funkcí jako u bytu velkého," dodává.

Jeho slova potvrzuje i Petra Chudárková. "Měla jsem štěstí, že jsem natrefila na minibyt, u kterého předchozí majitel opravdu přemýšlel, jak nakládat s omezeným prostorem, takže je tam mnoho věcí chytře vymyšlených," nastiňuje. Má tím na mysli zejména gauč, který se během několika vteřin promění v pohodlnou postel pro dva, případně vyklápěcí jídelní stůl. Přiznává také, že většinu nábytku si nechávala vyrábět na míru, protože klasický prefabrikovaný nábytek obvykle na menší prostory nemyslí. "Investice do renovace byla něco kolem 400 tisíc korun se vším všudy i s koupelnou. Může se to zdát na tak malý byt hodně, ale když si člověk uvědomí, že už sem prakticky není nutné nic dalšího kupovat, je to rozumná částka," domnívá se.

Aby se malý byt nestal jen zmenšeninou bytu velkého, musí architekti často sáhnout k nezvyklým řešením.
Aby se malý byt nestal jen zmenšeninou bytu velkého, musí architekti často sáhnout k nezvyklým řešením.
Foto: Shutterstock

Výzva pro architekty

Pro architekty představují návrhy malých bytů vždy velkou výzvu. "Aby se malý byt nestal jen zmenšeninou bytu velkého, musí architekti často sáhnout k nezvyklým řešením," vysvětluje Rujbr. Jako příklad uvádí zmenšení plochy koupelny tak, že se v půli přetne předsíní. "Je to nezvyklé, ale u bytů obývaných jedním až dvěma lidmi nijak omezující," ujišťuje. Dál je podle něj možné kombinovat jídelní a konferenční stůl a židle s křesly. Místo klasické sestavy jídelní stůl, židle, konferenční stolek a křesla se pořídí jen výškově nastavitelný stůl a křesla, která poslouží zároveň jako jídelní židle. Ze šesti kusů nábytku tak jsou rázem jen tři. Vychytávkou, která znatelně šetří místo, může být i skleněná koupelna uprostřed bytu. "Pokud se zrovna nikdo nekoupe, je skrze ni vidět přes celý byt. Pokud je ale v koupelně obsazeno, skla zmléční a ze strany ložnice se zatáhne automaticky závěs," popisuje Rujbr jeden ze svých návrhů. Nejvíce místa zabírá v minibytech obvykle prostor určený ke spaní. Často se proto volí mezi rozkládacím gaučem a vyklápěcí postelí. Druhé jmenované řešení se ale musí většinou nechat zhotovit na míru. "Je obtížné najít řemeslníky ochotné spolupracovat na takto malé zakázce s často velmi komplikovanými řešeními," říká ze své zkušenosti.

Své dělá i balkon

Mnoho lidí pak od bydlení v minibytech odrazuje především nedostatek úložného prostoru. Helena Továrková s manželem se obávali něčeho podobného. Továrková zdědila před několika lety jednopokojový byt na brněnském sídlišti. Před nastěhováním tak kromě jiného řešila právě systém ukládání věcí. "Kamarád architekt nám udělal takový náčrt, jak by to všude vyřešil množstvím vestavných úložných prostor. Nakonec jsme se tím ovšem neřídili a šli spíše cestou, že každá další skříň generuje věci na ukládání, proto je dobré úložný prostor přidávat pozvolna," vysvětluje. Věcí se tak postupně spíše zbavovali. Právě proto působí jejich jednopokojový minibyt útulně a přitom vzdušně, veškeré vybavení je ryze praktické a nic zde nezabírá zbytečně místo. Své jistě dělá i balkon, z něhož se stává v jarních a letních měsících druhý pokoj. "Minibyty by měly mít vždycky balkon. Byt je díky tomu mnohem víc prosvětlený a člověk v něm pak nemá stísněný pocit," přidává další výhodu Továrková. Na balkoně s manželem běžně snídají a večeří, případně zde má jeden z nich pracovnu, pokud je potřeba.

Většinu nábytku je třeba nechat vyrobit na míru, protože klasický prefabrikovaný nábytek obvykle na menší prostory nemyslí.
Většinu nábytku je třeba nechat vyrobit na míru, protože klasický prefabrikovaný nábytek obvykle na menší prostory nemyslí.
Foto: Adam Rujbr Architects

Řešení je na hraně

"Zásadním kritériem kvalitního minibytu je dobré oslunění, provětrání a pocit soukromí. Takový byt by měl zároveň obsahovat vše, co dnešní doba předpokládá," domnívá se architekt Gabriel Kurtis. Jedním dechem ale dodává, že mnoho minibytů na českém realitním trhu má nekvalitní dispozice. "Řešení většiny bytů se pohybuje na hraně současných norem. Ty jsou dědictvím modernistických přestaveb měst, desítky let nebyly aktualizovány a dnes už zdaleka nesplňují nároky současného bydlení. Například v Rakousku mají normy, které automaticky počítají s bezbariérovostí bytové zástavby a dostatkem užitného prostoru a proslunění," vysvětluje.

Právě s nedostatkem bezbariérových minibytů se setkala i skoro sedmdesátiletá Tamara Horsáková ze Zlína. "S manželem jsem žila prakticky celý život v bytě 3+1. Když jsem před třemi lety ovdověla, rozhodla jsem se, že je to pro mě zbytečně velké, a chtěla jít do menšího," vysvětluje. Hledáním vhodného bytu strávila několik měsíců, než se jí podařilo objevit vhodný byt v dobré lokalitě. "Hlavním problémem byla koupelna, případně celkové řešení bytu. Došlo mi, že architekti mnohdy nepředpokládají, že by v těch bytech mohli žít lidé starší padesáti let, kteří už na tom budou s pohyblivostí hůř," říká s úsměvem.

Je třeba změnit návyky

Obyvatelé minibytů se v zásadě shodují na tom, že člověk musí po nastěhování změnit některé návyky. Lidé, kteří žijí na malé ploše, mají tendence méně hromadit věci a více rozmýšlet, zda je skutečně potřebují. "Spousta lidí vlastní množství věcí, které nepotřebuje. Ať už jsou to nostalgické předměty, oblečení, do kterého čekají, že jednou zhubnou, nebo spousta malých zbytečností, které se někdy mohou hodit. Krabička tady, kabel támhle a najednou je z toho celá krabice nebo dvě, které při stěhování někam položíte a za rok si uvědomíte, že jste je ani neotevřeli," myslí si bloger Alvin Korčák, který se zabývá stále populárnějším životním stylem − minimalismem. Pro majitele malých bytů má jednoduchou radu: "Zbavte se toho, co si můžete půjčit. Zredukujte věci, které můžete nahradit něčím, co nezabere tolik místa. Choďte častěji nakupovat jídlo, častěji perte oblečení a uvidíte, že vlastně nepotřebujete velkou lednici ani obří skříň na oblečení!"

Minibyty jsou komplikované i proto, že se na malé místo musí vejít stejné množství technologií a funkcí jako u bytu velkého.
Minibyty jsou komplikované i proto, že se na malé místo musí vejít stejné množství technologií a funkcí jako u bytu velkého.
Foto: Adam Rujbr Architects

Na co se zaměřit v minibytě?

1. Multifunkční vybavení

Jídelní a zároveň pracovní stůl, sedačka a postel v jednom, sušička kombinovaná s pračkou. Čím víc funkcí spojíte, tím víc prostoru ušetříte.

2. Blikající a hučící spotřebiče

Nezapomeňte, že budete spát doslova v kuchyni. Lednice je hlučná, trouba bliká, kávovar svítí. Při výběru nových spotřebičů se zaměřte na to, abyste pořídili takové, které vás nebudou příliš rušit.

3. Pečlivý výběr barev

V případě minibytu platí více než kdy jindy, že je potřeba pečlivě volit barvu zdí, nábytku i dekorací. Jedná se o místnost, ve které budete trávit volný čas, pracovat, spát a jíst. Vhodnější jsou jednoznačně světlejší barvy, které byt opticky zvětší.

4. Vytvoření zón

Pokud to prostor dovolí, zkuste využít závěs nebo jiný předěl, kterým si byt rozdělíte na jednotlivé zóny − pracovní, relaxační, jídelní. Větší organizovanost povede i ke spokojenějšímu životu.

5. Subtilní materiály

Zapomeňte na masiv a čalounění, do minibytu se mnohem více hodí sklo, překližka nebo látky. Prostor působí otevřenějším a volnějším dojmem.


Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin a týdeníku Ekonom.

Související