Na místopředsedu Poslanecké sněmovny muselo přijít nějaké zvláště velké mrzení, jinak by předseda českých komunistů nemohl přijít na tak zhůvěřilý způsob, jak dostat novináře pod politickou kuratelu. Představu JUDr. Vojtěcha Filipa, že novináři by měli být voleni a jako takoví podávat i majetková přiznání, by se slušelo obejít mlčením, jako když někomu na veřejnosti z gatí vyleze podolek od košile. Místopředseda Poslanecké sněmovny je však vysoký ústavní činitel, proto je jeho nápad nutno odmítnout v zárodku, dříve než se mezi zákonodárci nebezpečná infekce rozleze.

Ať se na ideu volit novináře podíváme z kterékoli strany, pokaždé zasvítí nesmysl. Politici, kteří mají dojem, že jim svoboda slova, svoboda shromažďovat a šířit informace, ruší klid na práci, by museli nejdříve do českého právního řádu dostat samotný pojem novinář. Kdo ale rozliší mezi internetovými stránkami jedinců publikujících cokoli bez ladu a skladu a redakcemi, kde autoři a editoři před zveřejněním kdeco ověřují a kontrolují? A kdyby se měli novináři volit, tak kdo by byli voliči? Lid obecný, či poslanci, z nichž zvláště matadoři Filipova typu rozhodují o členech mediálních rad podle zákulisních partajních dohod, kde v protislužbách procházejí spíše úslužné nátury či trafikanti za politické zásluhy, a ne lidé s odbornou kvalifikací a mravní integritou?

Tak dalekosáhlé plány JUDr. Vojtěch Filip hned zkraje nemá, chce začít u médií veřejné služby, což bude jeho nejbližší a konkrétní cíl. Chtěl by tedy snad volit redaktory České tiskové kanceláře, Českého rozhlasu a České televize, zároveň vymazat chatrné zákony, kterými jsou zřízeny, a podřídit je politické moci přímo? To nabízí politik, který vstoupil do komunistické strany v době normalizace. Jednu zábavu by JUDr. Vojtěch Filip veřejnosti obstarat mohl. Podle průběhu slyšení kandidátů do mediálních rad bychom při volbě novinářů mnohem častěji slýchávali typ zákonodárců, kteří vynikají ve zvláštní kategorii češtiny, věta holá rozvitá.