Při čtení zprávy o vývoji státního rozpočtu, který se v květnu propadl do více než padesátimiliardového schodku, člověka napadá, že resortu financí pomalu docházejí výmluvy, proč výsledek není zrovna zázračný. Třeba že v květnu do rozpočtu nepřicházejí žádné zvláštní příjmy, což ovšem platí pro každý květen a není nutné to zdůrazňovat. Nebo že se do konce pátého měsíce předfinancovaly platby do unijního rozpočtu či dotace příspěvkovým organizacím, takže se jim ve zbytku roku pošle méně. A samozřejmě že letošní rok má menší počet pracovních dní. Nechybí ani poznámka, že loni EU poslala mimořádně 20,7 miliardy, aniž by ji doplnila další, že letos rozpočet získal, také mimořádně, 18 miliard z privatizačního účtu. Každopádně platí, že je na tom rozpočet nejhůř od roku 2012. V situaci, kdy ekonomika roste o 2,6 procenta meziročně a zaměstnanost je na maximu.

Což jsou podmínky, za kterých by měl být rozpočet vyrovnaný, ba dokonce přebytkový, aniž by se o to kdoví jak snažil. Takže se dá odhadnout, že příjem z DPH za prvních pět měsíců stále neodpovídá kondici ekonomiky. Zatím chabé jsou i příjmy z daní firem, tady ale bude jasněji po červnových číslech. Státu se také stále nedaří investovat (kdo kdy stál na dálnici D1, ten to viděl naživo), což sice opticky vylepšuje rozpočet, ale už ne ekonomiku. Navíc výdaje stále mohutněji krvácí na zvyšování platů a sociálních dávek, v čemž bude (respektive musí) pokračovat nejen do konce roku, ale s novým nasazením i v příštím a všech dalších letech, kdy to bude vypadat, že to ekonomika a především voliči ustojí.

Poslanci odsouhlasený deficit ve výši čtyřiceti miliard se asi podaří udržet (kdyby ne, "pár drobných miliard" jistě ministryně financí Alena Schillerová najde v nějakém zapomenutém šuplíku, aby se vláda vyhnula "kecům" opozice), nicméně na zázrak je pozdě. Samozřejmě, z hlediska poměru k hrubému domácímu produktu jde o směšný deficit. Stejně tak v poměru k výsledkům, které předvádí řada evropských zemí, je Česko stále premiantem, jemuž zatím pomáhá zahraniční poptávka po věcech, které tady vyrábějí zahraniční investoři. Ti teď získali novou úlohu, která též souvisí s rozpočtem. Jestliže byli dlouhodobě bráni jako zachránci zaměstnanosti a škůdci platební bilance (kvůli odlivu dividend), nově mají sehrát úlohu těch, kdo udrží ekonomiku ve slušném tempu a podrží i státní rozpočet. Cestou k tomu má být speciální rozvojový fond, kam budou "dobrovolně" posílat desítky miliard korun.

Česko se tak odklání stále víc na Východ, kdye rozpočet realitu až tak moc neukazuje. Proces doprovází celá řada více či méně viditelných opatření. Kromě nového fondu jde třeba o změnu při udělování investičních pobídek (namísto automatu po splnění podmínek o nich bude rozhodovat vláda) či průběžné informace o tom, jak se zase našlo pár zapomenutých miliard, když se to politicky hodilo. Rozpočet výbuch ve veřejném plánování příjmů a výdajů pouze naznačuje. ­Ovšem někdy náznaky řeknou víc než realita nalakovaná na růžovo.

Související
Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru