Odpady jsou zajímavou podnikatelskou příležitostí

Podle záměrů EU se do roku 2030 bude recyklovat 70 procent obalových odpadů a do roku 2035 pak 65 procent komunálního odpadu. Na skládky připadne jen 10 procent komunálního odpadu. V březnu Evropský parlament potvrdil, že spalovny na neupravený komunální odpad již EU nebude podporovat, a to ani rekonstrukce. Evropští poslanci doporučují zvýšení separace odpadů, materiálové využití a v neposlední řadě jejich energetické využití, ale ve formě paliv z odpadů (TAP).

Energetické využití odpadu by tedy mělo postupně nahradit skládkování. Zvyšování poplatků za skládkování však probíhá velmi zvolna. Důvodem je i to, že zdražení zaplatí vždy spotřebitelé. Chybí ráznější ekonomická motivace pro další využití odpadu, které si vyžádá investice a je spojeno s řadou otázek. Bude k dispozici dost odpadu? Bude odbyt na zpracovaný odpad, případně výrobky z něj? Bude zájem o alternativní paliva vyrobená z odpadu? Jak si k tomu povede legislativa? Co ještě přijde z EU?

Jsme skládková velmoc?

Podle Plánu odpadového hospodářství ČR pro období 2015−2024, který byl schválen na konci roku 2014, měla v roce 2024 míra skládkování klesnout na 12,3 procenta a míra energetického využití vzrůst na 27,7 procenta. Měla také růst míra kompostování (z 4,7 na 16,1 %) a míra materiálového využití (z 33,9 na 43,5 %). Některé termíny se však posouvají. Jednání o novém odpadovém zákonu jsou složitá, protože se zde setkávají nejrůznější zájmy.

Na Dnech teplárenství a energetiky v Hradci Králové Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů ministerstva životního prostředí, upozornil, že ČR má dnes nižší poplatek za skládkování komunálního odpadu než Rumunsko. Podle jeho vyjádření hořelo mezi lety 2014 a 2018 v ČR průměrně 800 provozovaných skládek odpadů ročně, což mělo i významný negativní dopad na ovzduší.

Při hodnocení situace v ČR lze však najít i pozitiva. Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství na konferenci např. řekl, že ČR na tom není ve zpracování odpadu tak špatně. Recykluje se zde sice jen 38 procent komunálních odpadů, zatímco míra recyklace v EU dosahuje 45 procent, ovšem v recyklaci plastů, kde EU dosahuje pouhých 30 procent, Česko zpracovává přes 65 procent.

Odpad je nutné nejprve roztřídit a poté zpracovat. Materiály pak slouží jako základní surovina pro výrobu věcí, u nichž si mnohdy ani neuvědomujeme, že jsou výsledkem recyklace (textil, nábytek, papírové zboží apod.).

Pro energetické využívání slouží tradičně především dřevo. Palivové pelety či brikety se spalují v elektrárnách či teplárnách. V této oblasti se však objevují i nové možnosti. Např. firma Marius Pedersen ověřuje zařízení pro výrobu tuhého alternativního paliva z komunálních a průmyslových odpadů. Technologie kombinuje několikanásobné drcení, separaci, míchání a sítování, takže výsledný produkt by měl mít vlastnosti certifikovaného paliva.

Veolia připravuje projekt sušení čistírenských kalů ve Zlíně, který už získal kladné posouzení vlivu na životní prostředí (EIA). Sušárna bude mít kapacitu 9000 tun kalu a vzniklý granulát využijí teplárny Veolia Energie.

Mechanicko-biologická úprava odpadu

V informacích z odpadového hospodářství se často objevují zkratky, jako je MBÚ či TAP. Pokud jde o MBÚ, tj. mechanicko-biologickou úpravu odpadu, jde o technologický proces zpracování především směsných komunálních odpadů prostřednictvím mechanické úpravy, třídění a následné biologické úpravy. Objem skládkovaného odpadu se tak snižuje, z odpadu se získávají hodnotné materiály s minimalizací dopadů na životní prostředí. Energetické využití nebo skládkování zcela nahradit nemůže, ale ve spojení s nimi může zvýšit efektivitu využití odpadů.

Do MBÚ vstupují především komunální odpady, případně i některé odpady z průmyslu a živností. Část výstupních produktů je určena k materiálovému využití, část k energetickému, pak tu jsou odpady k termické úpravě a konečně odpady k uložení na skládky. Možnost využití závisí především na složení zpracovávaného odpadu a na odpovídající procesní technologii. Kvalita výstupních surovin může být velmi odlišná. Důležité je mít pro alternativní palivo či recyklované materiály odbyt.

Mezi výhody MBÚ patří, že technologie není závislá na neustálém přísunu velkého množství odpadu, nepodporuje proto poptávku po zvýšené produkci odpadu, jak tomu může být u spalování. Technologie MBÚ je oproti spalovně jednodušší, má nižší provozní náklady a investiční náročnost. Některé technologie MBÚ umožňují výrobu alternativního paliva (TAP).

Tuhá alternativní paliva

TAP jsou klasifikovaná do pěti skupin podle kvality. Záleží mj. na obsahu chloru a rtuti. První dvě skupiny jsou vhodná paliva do cementáren kladoucích na kvalitu TAP vysoké nároky. Zbylé tři jsou spíše doplňkové, méně kvalitní.

V ČR se tuhé alternativní palivo vyrábí zatím především z průmyslových odpadů. U komunálních se to nevyplatí, protože skládkovací poplatky jsou tak nízké, že žádné jiné nakládání s odpady není konkurenceschopné. Cena TAP se však v poslední době snižuje, takže to může investory více zajímat. Před několika lety stála tato průmyslová paliva 30−35 Kč za MJ, nyní jde cena hodně dolů.

České kapacity

V ČR máme kolem deseti zařízení pro výrobu alternativních tuhých paliv provozovaných svozovými odpadářskými společnostmi a firmami, které jsou na výrobu těchto paliv specializované. Spalovny, či oficiálně Zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO), jsou v provozu čtyři, zatím poslední spalovna byla postavena v Plzni. Existují další projekty, které mají přispět k omezení objemu skládkovaného odpadu. Například projekt EVO Komořany, kde má technologická linka zpracovat pro energetické využití 150 tisíc tun předtříděného komunálního odpadu ročně. Zařízení s menší kapacitou by se mělo postavit v Chebu.

Výstavba ZEVO je v záměrech společnosti ČEZ, která chce stavět v areálu současné uhelné elektrárny Mělník. Měly by to být dvě linky, které by využívaly směsné komunální odpady ve Středočeském kraji. Je ale otázka, zda se některý z těchto záměrů bude realizovat.