Situace v teplárenství může přerůst ve vážnou krizi

Minulý rok byl velmi teplý, což pro teplárny znamenalo nižší výrobu tepla. Spotřeba tepla na vytápění a ohřev vody loni meziročně poklesla o šest až osm procent. Například u Pražské teplárenské to bylo o 8,5 procenta. Pro zákazníky to znamená úsporu, pro teplárny problém.

Náklady na výrobu tepla přitom neustále rostou. Zejména jde o nákup povolenek k vypouštění emisí CO₂, ale také o investice do modernizace tepláren a rozvodných sítí. Cena emisních povolenek byla loni čtyřnásobně vyšší než před dvěma lety. Teplárny proto požadují, aby se z vybraných peněz dvě až tři miliardy ročně vracely na jejich modernizaci.

Vývoj ceny povolenek ohrozil sociálně přijatelné ceny tepla, takže poslanci schválili snížení sazby DPH na teplo s účinností od 1. ledna 2020 z patnácti na deset procent. Již na rok 2019 ovšem teplárny ve svých cenících ohlásily zvyšování ceny tepla, a to v různé výši.

Tomáš Drápela, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR, na Dnech teplárenství a energetiky, které se konaly už tradičně koncem dubna v Hradci Králové, řekl, že tíživá ekonomická situace v teplárenství může v kombinaci s nerealistickými požadavky na snižování emisí přerůst ve vážnou krizi a bude to mít dopad na ceny tepla. "Teplárenství je ve složité situaci kvůli překotným, ne vždy zcela promyšleným a často nepředvídatelným změnám prostředí. Budeme tlačit na vládu, aby plnila své závazky a sliby," uvedl.

Teplárenské sdružení pak zveřejnilo své požadavky. Žádá například odpovídající podíl na výnosech z obchodování s emisními povolenkami, které poplynou do tzv. modernizačního fondu. Sdružení požaduje i srovnání ekonomických podmínek centralizovaných a decentralizovaných zdrojů tepla a zavedení uhlíkové daně pro zařízení nezahrnutá do systému emisního obchodování.

Sdružení požaduje také státní podporu pro využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie včetně odpadů a biomasy jako náhrady fosilních paliv i podporu vysokoúčinné KVET (kogenerační výroba elektřiny a tepla).

Vedle zvažovaného snížení sazby DPH jim vyšel vstříc Energetický regulační úřad, který navrhl výrazné navýšení bonusů za kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. V případě méně účinných zdrojů se má bonus zvýšit ze 45 na 173 korun za megawatthodinu, u těch nejúčinnějších z 200 na 328 korun. Úřad chce změnu schválit tak, aby vstoupila v platnost již od počátku ledna příštího roku.

Odklon tepláren od uhlí

Teplárenské sdružení připravuje strategický plán odklonu teplárenství od uhlí, k němuž dojde nejspíš nejpozději během příštích dvaceti až pětadvaceti let. Postupný odchod od uhlí je nezbytný, ale podle Drápely to není malý úkol, protože uhlí dnes tvoří více než polovinu paliva pro výrobu tepla. Velké teplárny investovaly miliardy do modernizace uhelných provozů a od využívání uhlí rychle odcházet nebudou, znamenalo by to obrovské uvízlé investice. Menší teplárny, které ještě zainvestováno nemají, budou zřejmě využívání uhlí ukončovat rychleji.

Revitalizační program je třeba nastavit na konkrétní zdroje a zajistit k tomu dotační tituly z fondů EU. Předpokladem je, že bude zachována podpora elektřiny vyrobené ve vysokoúčinných kogeneračních zdrojích po roce 2020. Problémem, který nelze opomenout, je také hrozba živelné decentralizace teplárenských soustav.

Pokud jde o uhlí, teplárny se obávají, že těžaři zvýší jeho ceny v případě, že vláda bude jen na základě svého nařízení měnit sazby úhrad z vydobytých nerostů a zvyšovat tak odvody do státního rozpočtu. Čím dražší uhlí, tím však budou vyšší ceny pro konečné spotřebitele tepla.

"Chce-li vláda získat více peněz z uhlí, měla by zdanit jeho spotřebu v lokálních topeništích alespoň na úroveň, jakou dnes platí teplárny. To by byl systémový krok, který by současně pomohl zlepšit kvalitu ovzduší. Vyšší zdanění těžby domácího uhlí by jen zvýšilo dovoz nekvalitního uhlí ze zahraničí," říká ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek.

Stát má přitom miliardové příjmy z prodeje povolenek na emise skleníkových plynů, které si teplárny musí nakupovat, když spalují fosilní paliva. Loni získal z jejich aukcí téměř 15 miliard korun, přitom počítal původně s šesti miliardami. Proto by se měl podle názoru tepláren na transformaci teplárenství výrazně podílet.

Zpoplatnění emisí čeká dříve či později i menší teplárenské zdroje, fosilním palivem je samozřejmě i zemní plyn. Teplárny proto postupně přecházejí na paliva, která mají podporu EU, což jsou především obnovitelné zdroje energie, energetické využití odpadu a další druhotné zdroje energie.

Ministerstvo životního prostředí již připravuje takzvaný modernizační fond, ze kterého by se měl platit přechod tepláren na obnovitelné a nízkoemisní zdroje. Ministerstvo průmyslu a obchodu zase připravuje novelu zákona o podporovaných zdrojích energie, která by měla pomoci s financováním provozních nákladů na výrobu tepla z obnovitelných zdrojů energie. Pokračovat by měla také podpora vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla. Pokud se tyto nástroje podaří sladit a rozumně nastavit, nemělo by na spotřebitele výrazné zvyšování ceny tepla dopadnout.

Do přímého snížení emisí oxidů síry, dusíku, uhlíku a prachu investovaly teplárny od roku 2013 přes 21 mi­liard korun. V roce 1990 vypustily teplárny průměrně za každou vytápěnou domácnost do ovzduší 148 kg emisí. Do roku 2015 klesly emise za jeden průměrný byt na 10 kg. V blízké budoucnosti by měly klesnout až k pěti kilogramům, z čehož by měl prach tvořit jen 100 gramů. Pro lepší ovzduší už toho tedy teplárny mnoho udělat nemohou, protože největším znečišťovatelem je doprava a lokální topeniště. Domácí kotle se v roce 2017 podílely na emisích jemného prachu v ovzduší ze 74 procent, zatímco celá energetika včetně elektráren a tepláren necelými čtyřmi procenty, což je dokonce méně než zemědělství. Je tedy zřejmé, že bez zásadní regulace domácích kotlů se stav ovzduší už významně nezlepší.