Luděk Vainert
Naprosto pokaždé, když provádíte fúzi, ztrácí někdo svou identitu. Říkat něco jiného jsou prostě jen kecy, hlásal Carlos Ghosn. Muž považovaný do svého loňského pádu kvůli obviněním ze zneužívání firemních prostředků za supermana mezi manažery se svými slovy i řídil. Když Ghosn pro francouzský Renault ve vhodnou chvíli vybojoval silnou pozici v mnohem větším Nissanu a zadluženou japonskou automobilku následně dokázal dostat z beznadějné situace, kdy prodělávala skoro na všem, co vyráběla, netlačil na to, aby se firmy překotně spojily. Obě si udržely samostatnost. Recept se osvědčil, aliance Renault−Nissan přes všechny kulturní rozdíly už přes patnáct let uspokojivě funguje a po ovládnutí Mitsubishi se počtem vyrobených aut dostala dokonce na světový trůn.
Chystané spojení automobilek Fiat Chrysler (FCA) a Renault má ale vypadat jinak. Koncerny se mají spojit tak, že by polovina nového podniku připadla akcionářům FCA a polovinu by získali podílníci Renaultu. Kdo by měl v novém silném hráči navrch? Kdo spojení potřebuje víc?
Zatím jste si přečetli 40 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Týden v komentářích HN
Máte zájem o informace v širších souvislostech?
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.
Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Přihlásit se k odběru
