Čekala jsem jaro, a zatím přišel déšť. Také takto, parafrází úvodních slov známé písně, by se dal popsat jeden jarní víkend, na který jsem si naplánovala cestu do Zlína. Města, v němž architektura minulosti a současnosti žije v dokonalé symbióze. Kulturní a univerzitní centrum, pod jehož podobou je podepsaná architektka Eva Jiřičná, zlínská rodačka, je toho důkazem. Jen kousek od něj stojí zrekonstruovaný Obchodní dům, který dění ve městě sleduje svými neobvykle členěnými okny už bezmála 85 let. Na to vše z výšky šestnácti pater shlíží Baťův mrakodrap, kolem něhož se z těžkého a dlouhého snu o marnosti bytí probouzejí mnohé tovární budovy.

Déšť, který se na zlínské ulice po celý víkend snášel, ale nikterak nezkazil moji radost z rozhodnutí po letech se vydat do města mezi valašskými kotáry. Vlastně naopak. Mezi loužemi a kapkami deště prokličkujete s deštníkem nad hlavou vcelku snadno a bez větší újmy. O to víc pak chutná horký čaj pomalu upíjený v kavárně v nejvyšším patře Budovy 21, odkud se otevíral výhled na zmáčené město s koloniemi Baťových cihlových domků. Horší je, když voda chybí. Své o tom už vědí nejenom zemědělci. Sucho ve studních a neobvykle horký nástup letošního jara se jako červená nit táhne jak články v novinách, tak hovory lidí. To, jak mohou s vodou lépe hospodařit stavitelé rodinných domů i developerských projektů, zjistíte na stránkách našeho magazínu. A i do Zlína se díky němu můžete vydat. V rubrice věnované zajímavým akcím mimo jiné najdete pozvánku do DOXu, kde probíhá výstava zasvěcená dílu Evy Jiřičné. Za fotografiemi vypravujícími příběh vody na naší Zemi pak můžete zajít na pražskou Kampu.

Vážení čtenáři, věřím, že vás některé z témat, kterým se na stránkách magazínu věnujeme, zaujme. Přeji vám příjemné a inspirativní čtení.

Související