Venkov o lékaře brzy přijde, prostě vymřeme. Práce je tu přitom rozmanitější než ve městě, to by se mohlo mladým líbit, říká doktorka z Bavorova

Syndrom bílého pláště zná dobře každý, komu je úzko, jen co spatří doktora v typickém pracovním oděvu. Praktická lékařka z jihočeského Bavorova Marie Stieblerová chce své pacienty šetřit, a proto už léta ordinuje v civilu. "On ale není potřeba ani ten plášť. Stačí, když někteří jen vezmou za kliku ordinace, a už jim stoupá tlak. Tak jim slibuji, že budu asi ordinovat na kostelních schodech," směje se čtyřiašedesátiletá lékařka. Ordinaci má na dohled od gotického chrámu, který je na poměry malého městečka překvapivě monumentální.

Stieblerová v šumavském podhůří léčí pacienty už 35 let. Několikrát do měsíce zároveň dojíždí do prachatického hospicu pečovat o umírající. Přitom by si už tři roky mohla užívat zaslouženého důchodu. Svou soukromou praxi ale zatím nemá komu předat. A tak aby pacienti nezůstali bez péče, ordinuje dál. A doufá, že se časem objeví mladý lékař, který před městským životem upřednostní venkov.

V pondělí dopoledne je v Bavorově klid, náměstí je prázdné. V jediné hospodě sedí štamgasti v důchodovém věku a vyprávějí si léty prověřené historky. Občas dovnitř zajde někdo na oběd. Za chvíli se začnou domů trousit děti z místní školy. V čekárně doktorky Stieblerové je prázdno, pacienti chodí vždy v předem domluvený čas. Diabetika Zdeňka Matějku dnes čeká důkladná prohlídka. Lékařka vyšetřuje dech, cit v nohou nebo pohyb očí. Sestra pacientovi změří aktivitu srdce na EKG. U cukrovkářů je důležitá váha. "Paní doktorko, slibovala jste, že když zhubnu pod sto kilo, dostanu flašku," zkouší to pan Matějka. "To si teda opravdu nepamatuju," odvětí lékařka a pacient se bodře rozesměje.