Když byl v eurozóně zveřejněn předběžný výsledek vývoje hrubého domácího produktu za první čtvrtletí, bylo slyšet hlasitou úlevu.
Mezičtvrtletní nárůst o 0,4 procenta byl stejný, jakého eurozóna dosahovala v první polovině loňského roku. Od té doby ale ekonomika brzdila. V posledních dvanácti měsících v Evropské unii jednoznačně převažovala negativní překvapení. A když se skepse zvyšuje, roste naděje na pozitivní překvapení.
Jenže indexy nákupních manažerů známých pod zkratkou PMI, které na základě dotazníků sledují aktivitu v podnicích z hlediska objednávek, chystaného náboru nových zaměstnanců a podobně, klesaly a ukazovaly na mnohem slabší ekonomiku. Po úlevě z relativně dobrého výsledku HDP v prvních třech měsících roku pak nastala otázka, proč se tak liší měkké indikátory sledující sentiment a očekávání od reality tvrdých dat o produkci či příjmech a výdajích. Občas se to stává.
Tyto PMI ukazatele nejsou dokonalé. V případě evropských verzí neobsahují například maloobchod, kterému se v současnosti daří. Navíc úrovně, jakých index nákupních manažerů dosahoval před rokem, byly nesmyslně optimistické. Takže korekce byla namístě.
Avšak připomeňme, že i tvrdá data mají své nedokonalosti. Na mysli mám především jednorázové vlivy, které měkkými indikátory tolik nehýbají. A na jejich jasný obrat k lepšímu zatím čekáme.
Pozitivnější tvrdá data navíc sníží ochotu Evropské centrální banky k dalším stimulům na podporu ekonomiky. Realita s náladou se dříve nebo později budou muset potkat.
