Jedna má známá šla před časem na večírek v "přestrojení" za lékařku. Měla samozřejmě bílý plášť a kolem krku fonendoskop. "To je replika?" zeptal jsem se. "Ne," podivila se. "Normální fonendoskop. Koupila jsem ho v obchodě se zdravotními potřebami." Z nějakého důvodu mě to překvapilo. Bral jsem fonendoskop jako věc tak moc spojenou s lékařským povoláním, že se mi zdálo nemožné, že si ho lze jen tak koupit a pověsit na krk. Skoro jako by si člověk dal na soukromé auto modrý majáček. Čekal bych, že mě zastaví policie, a přísně řekne: "Hm, tak pán se tady prochází s fonendoskopem! Můžete nám předložit svůj lékařský diplom?"

Fonendoskop je prostě cosi jako výsostný znak lékařské profese. Když v nemocnici potkáte člověka v bílém plášti, je to s velkou pravděpodobností lékař. Ale teprve když má kolem krku fonendoskop, je to stoprocentní. Můj spolužák z gymnázia, který vystudoval medicínu, mi líčil, jak ho v nemocnici na chodbě oslovila starší paní. "Chlapče, nemohl byste mi zavolat nějakého pana doktora?" Řekl, že je doktor, a zeptal se, co potřebuje. Ona se na něj chvíli dívala, a pak mu ukázala na prázdné místo kolem krku. "Ale vy nemáte tu věc!" řekla. "Myslíte fonendoskop?" zeptal se spolužák. A vysvětlil jí, že je neurolog, a tedy "tu věc" téměř nepoužívá. Takže ji ani nenosí. Paní se usmála a přátelsky ho poplácala po rameni. "Jistě, chlapče," řekla shovívavě. "Ale já bych opravdu potřebovala mluvit s nějakým panem doktorem!"

Fonendoskop − na rozdíl od mnoha jiných medicínských pomůcek a přístrojů − přitom není žádným zázrakem vědy ani techniky. Za vynálezce fonendoskopu − nebo také stotoskopu − je považován Francouz René Laënnec. Do té doby, do začátku 19. století, poslouchali lékaři srdeční rytmus tak, že k pacientovi přiložili přímo ucho. Laënnec jednoho dne vyšetřoval rozměrnější pacientku. Podle jedné verze mu přiložit ucho na její hruď bylo nepříjemné, podle jiné se styděl, ale každopádně vzal papír, sroloval ho do ruličky a přiložil ji k pacientčině prsům. S překvapením zjistil, že tlukot slyší lépe. Papír nahradilo dřevo, během následujících let přišly další inovace a jiné materiály, avšak pravda je taková, že více než sto let existuje fonendoskop zhruba v dnešní podobě.

Nedá se ovšem vyloučit, že jeho dny jsou sečteny. Mohly by ho nahradit digitální varianty tohoto přístroje, jak napsal minulý týden list Wall Street Journal. Jako třeba Duo od kalifornské firmy Eko. Vypadá zhruba jako televizní ovladač, přikládá se na pacientovu hruď a výsledky lékaři vzápětí ukazuje aplikace v mobilním telefonu. Duo analyzuje zvuk srdce, ale umí i "nahrát" jednoduché EKG. Teď jeho výrobce požádal americký úřad FDA o povolení vylepšit přístroj o algoritmy, které pomohou získaná data ještě líp analyzovat. Jeden z nich, vyvinutý na prestižní Mayo Clinic, umí předpovědět riziko blížícího se srdečního selhání. Vyvíjeny jsou i další aplikace a zařízení. Například fonendoskop používající algoritmus, který umí až s devadesátiprocentní úspěšností diagnostikovat zápal plic. Ten by mohl najít velké uplatnění při vyšetřování dětí v méně rozvinutých zemích Africe a Asii. Nebo kapesní přístroje vybavené i ultrazvukem, které lékařům umožní nejen "slyšet", ale také "vidět".

Celá věc má dva háčky. Lépe řečeno jeden, ale problematický dvěma různými způsoby. Zaprvé, digitální fonendoskopy vypadají jako další z mnoha medicínských přístrojů. Ztratily svou přitažlivost a výjimečnost. Nejsou "šperk" na lékařově hrudi, který mu dodává důležitost a pacienty uklidňuje. A zadruhé, digitální fonendoskop má sice mnohem víc funkcí než ten klasický, starý dvě stě let, ale ne všichni lékaři to vítají. V průzkumu, který jedna firma dělala mezi francouzskými praktiky, dokonce vyšlo, že skoro dvě třetiny z nich víc věří svému "uchu" než přesně změřeným datům.

Slyšíme to, co od lékařů zní často. Že vyšetřit a léčit člověka není činnost, kde si člověk vystačí s daty a čísly. Že jde o komplexní záležitost, která kombinuje vědu s lékařovou empatií, zkušenostmi a intuicí. Nebo až jistou magií, chcete-li. Fonendoskop je drobnou špičkou ledovce změn, které do medicíny − stejně jako i jiných oborů − přináší nástup nových technologií, zejména umělé inteligence a robotů. A zároveň je metaforou toho, jak se s těmito změnami lékaři a my pacienti vyrovnáme.

 

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.