Bez práce nejsou koláče. To ví každý prvňák. Proto ví i to, že se má dobře učit, aby… aby výdělečně pracoval a měl koláče. Lidé na Západě čelí nepříjemné hrozbě. Poctivá práce nemusí už na koláč stačit. Mají se s tím smířit? Když nemají koláče, ať jedí chleba? Opravdu? Proč to všechno? Viníků je více, jeden však docela přehlížený: centrální banky.

Abychom byli přesní, ne všichni na Západě se musí spokojit se skývou chleba. Mnozí však ano. Mají chléb za tu samou práci, za kterou má někdo jiný, šťastnější, koláče. To naštve. To si říká o politickou radikalizaci. O nějaký ten brexit. O volbu někoho, jako je Trump.

Jeden příklad za všechny. Příjmová nerovnost v zemích jako Spojené státy roste nikoli v rámci té či oné firmy, ale mezi firmami. Kdekdo dnes s oblibou poukazuje na astronomický růst výdělku generálních ředitelů (CEO’s) úspěšných firem typu Google nebo Goldman Sachs. Jenže v posledních dvaceti letech nedošlo k žádnému nárůstu výdělku nejvyššího šéfa Googlu či Goldman Sachs v porovnání s mediánovým výdělkem řadového pracovníka téže společnosti, jak společně dokumentují Jason Furman a Peter Orszag (Furman–Orszag, 2018), klíčoví ekonomové administrativy prezidenta Baracka Obamy. Jinými slovy, řadový pracovník Googlu nebo Goldman Sachs bere v porovnání se svým nejvyšším šéfem stále ty samé peníze – stále tu samou procentuální část výdělku svého šéfa – jako v 90. letech či v minulém desetiletí. 

Nerovnost tedy ve Spojených státech nestoupá proto, že by snad příjem nejvyššího šéfa stále znatelněji dominoval nad výdělkem řadového pracovníka. Roste proto, že řadový pracovník firmy typu Google či Goldman Sachs se vzdaluje výdělku řadového pracovníka té či oné jiné, méně úspěšné firmy. V Googlu zaměstnanec dostává koláče, v jiné firmě – ve většině jiných firem – za tu samou práci a na srovnatelné pozici pouhý krajíc chleba. Nespravedlnost!

Lídr vs. vyzývatel

Je to vlastně dost zvláštní. Zřejmě nikdy v dějinách lidstva nebylo tak snadné dostat se k úvěru. Už přes třicet let prakticky setrvale a celosvětově klesají úrokové sazby. Jak ty krátkodobé, tak dlouhodobé. Jejich sestup započal už dlouho před globální finanční krizí z doby před deseti lety. Od krize pak zůstávají mimořádně nízko. A navzdory takto příhodným podmínkám se Západ potýká s rozevíráním příjmových nůžek, stagnací střední třídy, žlutými vestami a obecně politickou polarizací.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč nízké nebo nulové úroky nepodněcují ekonomický rozkvět, ba přímo naopak? Existuje vůbec přirozená úroková míra?
  • A proč ve vyspělých západních ekonomikách přibývá zombie firem a proč je to pro tyto státy problém?
  • A proč je tak velká propast mezi fungováním centrálních bank a tím, jak se o tom zpravidla učí na univerzitách?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se