Martin Ehl
Socialisté ve Španělsku nejsou jedinou středolevicovou stranou, která prožívá krizi − identity, ideologie a programu. To se nejjasněji ukáže v květnových volbách do Evropského parlamentu. Dosud druhý největší unijní politický tábor to bude mít s obhajobou své pozice dost složité. Nastupuje totiž nová velká politická síla, národovečtí populisté, která − jak ukázal i český příklad − odsává sociálním demokratům značnou část jejich voličů.
S populisty má zkušenost i Pedro Sánchez. V letech po finanční krizi 2008 až 2009 nemálo jeho voličů přilákala na svoji stranu levicová populistická formace Podemos. Ta má ale v poslední době potíže sama se sebou, rozděluje se a je otázka, zda ji před španělskými volbami zachrání návrat vůdce a zakladatele Pabla Iglesiase z rodičovské dovolené. Ve Španělsku jsme každopádně svědky alespoň částečného návratu levicových voličů od populistů k tradičnímu levému středu.
Jak si vedou sociální demokraté jinde v Evropě? Ti finští v parlamentních volbách v polovině dubna těsně zvítězili se ziskem 17,7 procenta. Od druhých nacionalistických populistů je ale dělí jen dvě desetiny procenta hlasů. Zajímavější než tento zanedbatelný rozdíl je ale spíš to, že ve Finsku poprvé v historii žádná ze stran nepřekročila práh dvaceti procent. Což svědčí o fragmentaci politické scény jako takové − a to je společný evropský jev, který sice nepomáhá žádné z velkých stran, nejtvrději ale dopadá právě na sociální demokraty.
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
