Nejsou lékaři, nejsou sestry, nejsou peníze, ale pacientů přibývá a s ohledem na stárnutí populace a postupný příchod silných ročníků do věku "nemocí" přibývat bude. Rychlý souhrn aktuálního stavu tuzemského zdravotnictví se přes veškeré sliby i soustavné navyšování peněz příliš nemění. Na letošek vláda pro nemocnice vyčlenila o patnáct miliard více, z toho přímo na platy zdravotníků o šest miliard více než loni. Upozornila však, že růst odměňování nemůže být plošný, že peníze musí jít i do rozvoje nemocnic. Reagovala tak na odboráře, kteří jí připomněli slib o desetiprocentním růstu mezd a platů, k němuž mělo docházet tři roky po sobě, a to včetně roku 2019. Příští rok vypadá ještě hůř, celkově mají nemocnice dostat jen o sedm miliard více než letos. A odboráři opět trvají na desetiprocentním růstu platů a mezd. S ohledem na předpokládané zpomalení ekonomiky a vývoj státního rozpočtu se navíc nedá předpokládat, že by se postupné omezování příjmů do zdravotnictví mělo nějak významně v dalších letech zlepšit. Prostě − mejdan skončil, přišla šedá realita.

Zpráva o pozastavení růstu příjmů nemocnic vcelku pochopitelně lékaře ani sestry těšit nemůže, přestože se bezpochyby bude ještě vyjednávat a možná i stávkovat. Neměla by ovšem logicky těšit ani pacienty. Nemocnice v současném systému nedostatkové ambulantní péče (a je jedno, jestli jde o nedostatek praktických či specializovaných lékařů, či o jejich pracovní dobu) fakticky nahrazují primární péči. Do toho probíhá nenápadná a nikým neřízená centralizace, kdy kvůli nedostatku zdravotnického personálu (a samozřejmě peněz) menší nemocnice často omezují provoz. I pacienti, kteří by za normálních okolností zamířili k praktikovi či do menší spádové nemocnice, tak nakonec skončí ve velkém centru. Devadesátikorunový poplatek za pohotovost neodrazuje. A ani nemůže, ve chvíli, kdy nikam jinam pacient zamířit nemůže. Návrhy na zpoplatnění "zbytečných" výjezdů sanitky jsou v kontextu reality tuzemské péče nesmyslem.

Určitě platí, že nemocnice mohou leckde ušetřit a možná i najít víc peněz na zaplacení personálu. Také platí, stále dokola, že platby pojišťoven za stejné úkony se liší podle nemocnic, nikoliv podle výkonů. A že systém rozdělování peněz ve zdravotnictví má k dokonalosti rozhodně daleko.

Soustředit se ale jenom na nemocnice nestačí. Pokud má být cílem zdravotnictví komplexní péče, potom tuto celistvost nemohou suplovat pouze velké nemocnice a je jedno, jestli jde o státní, či soukromé. A pokud ano, potom by si opravdu zasloužily větší navýšení peněz než ostatní. Práce ambulantního lékaře je bezpochyby stejně náročná jako práce v nemocnici. Jenže když pacient ví, že praktik končí v poledne, zatímco špitál jede na 24hodinový provoz, potom nutně musí fandit nemocnici. A doufat, že dostane dost peněz, aby jej přijala také.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru