Před dvaceti lety byla po celém světě na vrcholu tradiční energetika založená na mohutných zdrojích vyrábějících elektřinu z uhlí a jádra. Produkci z malého množství centrálních zdrojů o výkonu stovek megawattů zajišťovaly velké energetické giganty, kde měl výrazný vliv stát. Vyrobenou elektřinu rozváděla robustní přenosová a distribuční síť dobudovaná většinou ve druhé polovině 20. století. Jen v Česku mají tyto dráty délku přes 247 tisíc kilometrů. O zelených zdrojích vyrábějících ze slunce a větru se uvažovalo spíše jako o doplňku. Sázelo se na další rozvoj jaderné energetiky. Snižování emisí oxidu uhličitého (CO2), které přispívají ke globálnímu oteplování, měla spolu s jádrem zajistit stavba paroplynových elektráren.

O dvacet let později je všechno jinak. Energetika se pod vlivem stále levnějších technologií i řady politických rozhodnutí mění stejně revolučně jako telekomunikace nebo bankovnictví. Největší změnou je, že se součástí energetického trhu stávají dosavadní zákazníci, protože domácnosti si zvládnou část svojí spotřeby elektřiny a tepla obstarat samostatně. Domácnost vybavená mikrokogenerační jednotkou o velikosti pračky, propojenou s fotovoltaickým panelem, která zajistí výrobu elektřiny, tepla a chladu, tak už přestává být něčím nepředstavitelným. Nová pravidla hry zároveň přijaly dosavadní energetické giganty, které už nejsou jen výrobci komodity, ale zaměřují se na poskytování energetických služeb.

Základ decentrální energetiky

Moderní energetika směřuje k decentrální výrobě, kdy místo obřích fosilních zdrojů produkuje elektřinu větší počet menších jednotek, většinou využívajících energii slunce a větru. Zdroje o stovkách megawattů tak nahrazují stovky i jednotky kilowattů. Tomu se přizpůsobují technologie a fungování přenosových sítí. Klasická energetika počítá s jasně kontrolovanou produkcí elektřiny a je jednosměrná − od výrobce k zákazníkům.

Související
247

tisíc kilometrů mají v České republice délku dráty přenosové a distribuční sítě, která byla většinou dobudovaná ve druhé polovině 20. století.

U decentralizované energetiky a chytrých sítí (smart gridů) je to naopak. Její filozofie je založená na tom, že se distribuční sítě dokážou samy regulovat, za její součást se považuje každý domácí spotřebič, elektromobil či střešní fotovoltaika. Chytrá síť má umožnit, aby spolu všechny její části pomocí senzorů a sdílení dat komunikovaly, regulovaly své energetické nároky, dokázaly skladovat elektřinu a byly schopné dodávat do rozvodné sítě.

V decentrální energetice se rovněž proměňuje chování spotřebitelů, protože pračka či myčka se mohou spustit v době, kdy je elektřina nejlevnější, naopak v době, kdy jsou tarify nejdražší, je možné energii čerpat z baterií.

Ani decentralizovaný model energetiky nepočítá s tím, že každá část systému funguje samostatně jako ostrovní systém, který je úplně odříznutý od distribuční sítě. Proto je jasné, že budoucí investice do sítí jsou pro fungování decentrální energetiky nutností. Jen český státní provozovatel páteřní energetické sítě ČEPS hodlá do roku 2028 investovat do jejich modernizace 46 miliard korun.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.