Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
energetika je v českém veřejném prostoru nekonečně se opakující téma. Nejdříve to byly pochybné obchody spojené s polostátní společností ČEZ, následovalo fiasko spojené se solárním boomem z let 2009 a 2010, který české zákazníky přijde až na bilion korun, a nyní se již pět let neřeší téměř nic jiného než případná výstavba nových jaderných bloků.
Debata se přitom za tu dobu téměř nikam neposunula. Zastánci hovoří o energetické bezpečnosti a příležitostech pro tuzemský průmysl. Odpůrci zase o předražené technologii, která se dnes nevyplatí, a varují i před geopolitickými riziky a přílišnou závislostí na Rusku či Číně. A Česko by se prý mělo více zaměřit na obnovitelné zdroje, které již začínají být konkurenceschopné.
Ono je to asi jedno. Přesně určit, na kolik nový reaktor vyjde a zda se za 60 či 80 let svého provozu zaplatí, je dnes prakticky nemožné. Stejně tak s jistotou říct, jak v té době budou vypadat nové technologie a energetika jako taková.
Nejvíce zarážející je na celé věci neochota či neschopnost politiků rozhodnout (a vzít na sebe i s tím spojené riziko), jakým směrem to Česko tedy riskne. Nezruinují nás ani další obnovitelné zdroje, ani jeden nový reaktor − ten by mimochodem stál méně než celý již zmiňovaný solární boom.
Politici si ale už konečně musí říct, jakým směrem se má Česká republika vydat. Je potřeba vymyslet rozumný mix různých zdrojů, který bude udržitelný a co nejméně rizikový. Protože pokud může něco českou energetiku opravdu poškodit, tak je to dalších pět let tápání ve tmě.
Hezké čtení!
