Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

přes různé varovné zprávy o kondici a zpomalování německé i světové ekonomiky české strojírenství zatím "jede". A brzdí ho hlavně nedostatek kvalitních a vzdělaných zaměstnanců a "fachmanů", na kterých výroba přes postupující digitalizaci v mnoha firmách nadále stojí.

Řada firem situaci ve výrobě řeší vyšší automatizací, jejíž cena klesá a flexibilita nasazení naopak stoupá. Vize Průmyslu 4.0, ve kterých digitální obrazy výrobků putují spolu s polotovary halami plnými automatických strojů, jež se vzájemně domlouvají na optimální výrobní strategii, se však naplňují možná pomaleji, než před několika lety jejich propagátoři předpokládali. To samozřejmě neznamená, že avizovaná čtvrtá průmyslová revoluce ještě v příštích letech nenabere na tempu, a určitě by to nemělo nikoho ukolébat v představě, že investovat do digitalizace a nových technologií není potřeba.

Střízlivější pohled je však namístě například v případě převratných výrobních technologií, jako je 3D tisk kovů. Po boomu aditivní výroby plastů mnozí vizionáři očekávali podobně rychlý nástup i v případě tisku kovů, ten ale toto očekávání zatím nenaplňuje. Přes postupné vylepšování přesnosti, kvality povrchu i produktivity výroby součástí tištěných z kovu stále existuje řada technologických i ekonomických omezení, která v blízké budoucnosti naplnění vizí o jednoduché a bezodpadové výrobě zkrátka neumožní.

Související

Přesto má 3D tisk kovů své místo ve výrobě už dnes. Jde však hlavně o technologii pro výrobu nástrojů a prototypů, jejichž rychlejší produkce může významně zkrátit i usnadnit vývoj složitějších výrobků.

Hezké čtení

Související